A journal from the land of grey skies and green grass.: Time to get stuff done

Poté, co jsme včera s holkama klábosily nad vínem do půlnoci, jsem se ráno probudila v 9. No... probudila. Probudil mě budík a to z toho důvodu, že jsem dneska měla hodně zařizování. Potřebovala jsem co nejdřív jet na univerzitní kampus, abych se zaregistrovala u doktora. Vyřídila jsem si to papírování a ještě se trošku prošla kolem. Zajela jsem si domů se naobědvat a hned jsem zase spěchala na vlakové nádraží. Nasedla jsem na vlak směr Glasgow, protože jsem jela na ten pohovor k National Insurance Number.
Jakmile jsem dorazila do centra Glasgow, tak jsem si rychle vyjela Google Mapy, protože bez nich bych to asi opravdu nenašla. Chvilku jsem se tak nějak motala, ale po půl hodině jsem dorazila na místo. Po cestě jsem potkala velký dav fanynek, protože tam dneska hraje australská skupina The Janoskians. Na úřadu práce se mě hned ujali a už jsme spolu vyplňovali papíry. Paní se mě ptala jestli jsem tady, v Británii, už někdy pobývala (ano), proč to číslo chci a vlastně nic s čím bych nepočítala. Dala jsem jí pas a občanský průkaz a smlouvu o ubytování, jakože důkaz, že tady opravdu bydlím. Kolem měli pohovory samé pákistánské páry a po mě tam byly dvě ženy z Litvy, jinak nikdo v mém věku tam ani nebyl. A opět, všichni byli strašně milí, neustále mě to překvapuje. Každopádně to místo, kde byl ten úřad práce, byla taková to pochybná čtvrť, ale přežila jsem bez pohoršení, takže úspěch!
Můj pobyt na tom úřadě byl asi 15 minutový, sama jsem byla překvapena tím, jak rychlé to bylo. Dopis s tím číslem by mi měl přijít do dvou týdnů, v mezičase mám potvrzení o absolvování pohovoru.
Šla jsem zase nazpátek a mrzí mě, že jsem musela zase na vlak, protože už se blížila čtvrtá hodina odpolední a já měla "off-peak" lístek, tzn. musím se vrátit než začne odpolední špička. Buď bych odjela ve 4 nebo v půl 7. Jak jsem už řekla, mrzí mě, že jsem musela jet, jinak bych se ještě nějakou dobu toulala po městě, protože Glasgow je nádherné město!
Nasedla jsem na vlak, který měl destinace až někde u pobřeží, a jela jsem domů. Skotská krajina je kouzelná z vlaku. Zpátky ve Stirlingu jsem ještě zaběhla do Tesca pro pár věcí a domů. Jakmile jsem hodila věci (klíče, bunda) na postel tak se spustil požární alarm. S holkama jsme netušily co se děje, jestli to je jen u nás, ale když jsem si stoupla na chodbu, tak to bylo po celé budově. Vzala jsem si zase klíče, bundu a mobil a šly jsme ven na parkoviště, kde máme i oficiální shromaždiště a tam už stáli i ostatní z našeho vchodu. Vyšlo najevo, že holky o dvě patra výše pekly kuře, ale nedokázaly ho vyndat z trouby, takže se začalo pálit a spustilo to alarm. K našemu štěstí, celý den tam nebyl nikdo ze zaměstnanců a ani nám nikdo nebral telefony. Docela nezodpovědné. Takže ve finále většina lidí prostě šla zpátky dovnitř a vzali jsme si sluchátka, protože ten hluk se nedal vydržet. Konečně se jim někdo dovolal a už byli na cestě, takže hned jak přijeli, tak alarm vypnuli. Konečně. Zajímavý návrat domů.
Dala jsem si večeři a holky šly do města do baru. Já mám zítra zase další obíhání, takže jsem opět zavřená v pokoji, ale jsem spokojená.