A journal from the land of grey skies and green grass.: Societies fayre

Ráno jsem byla první vzhůru, protože jsem jela na kampus na odběr krve. Musím si zapamatovat, že když teď už naplno začal školní rok, tak si musím dávat trochu časovou rezervu, protože očividně jak vysokoškoláci, tak vlastně všechny školy začínají v 9 ráno, takže plné autobusy, fronty na zastávkách a provoz na silnicích. Musím uznat, že sestra, která mi odebírala tu krev, tak byla hodně šikovná, ani jsou to skoro necítila, když to srovnám se zkušeností z Prahy, kdy se mi do té žíly ani netrefí.
Když jsem se vracela přes univerzitní budovu, tak tam už začínal veletrh spolků a klubů a hned u vchodu si mě odchytili na musical theatre (hudební divadlo), kterého jsem se vlastně zúčastnit chtěla, tak jsem se jim tam zapsala a zítra by mi měl přijít email s podrobnostmi. Chvíli jsem se tam toulala a koukala, co všechno existuje (klub armádního cvičení, disney klub,...), sedla si do kavárny na panini a kávu (moje snídaně). Nasedla jsem na autobus a jela rovnou do centra. Strašně se mi líbilo, jak dopoledne nebyl najednou vůbec žádný provoz. Šla jsem do obchodního centra, prošla jsem si to tam a stejně jsem na konec skončila v Primarku. Pro představu, za ty tři týdny, které tu jsem, jsem tam šla jen kvůli podložkám do koupelny. Zkusila jsem si pár triček a šaty a nakonec jsem si koupila jedno s dlouhým rukávem za tři libry, řetízek a praktickou tašku do koupelny na všechny produkty, které jsem tam měla do teď ve jednotlivých taškách. Zašla jsem do Poundlandu pro ramínka na oblečení, protože ty, které jsme tu měli, tak na nich visí jen bundy a košile a jinak to je nevyužitý prostor, a koupila jsem difuzér do kuchyně a do mého pokoje. Někdo Poundlandem pohrdá, ale pro mě to je ráj na zemi, všechno za jednu libru. Nádhera.
Zašla jsem o pár ulic dál do italské restaurace, v které jsem na internetu četla, že nabírají zaměstnance, tak jsem jim tam předala svůj životopis a prohodili pár slov s majitelem (Ital) a pokračovala jsem dál svoji cestu do Tesca. Konečně jsem si koupila brambory (které byly jsou ve výsledku nic moc), mražené krevetky a pitu a humus. Po poledni jsem dorazila domů, kde nikdo nebyl, protože všichni byli na veletrhu na univerzitě. Udělala jsem si v klidu oběd a poklidila si pokoj.
Nejhorší na tom mít sdílený byt je to, že jakmile jeden onemocní, pravděpodobně onemocní časem všichni. Z hodiny na hodinu se mi udělalo strašně špatně, mám šílenou rýmu, bolí mě z toho hlava a klouby a musela jsem si na dvě hodiny zdřímnout. Doufám, že Paralen na noc zabere.
Jinak půlka bytu je zase venku v klubu (tenhle týden je oficiální Fresher's week - každý den nějaká akce jako oficiální zahájení školního roku) a já se válím v posteli. Každopádně před chvílí jsem si udělala domácí prawn mayo sandwich (sendvič s krevetkami a majonézou) a jsem z toho nadšením bez sebe. Objevila jsem oblíbené jídlo, jakoby nestačilo, že si to kupuji v obchodech hotové.