Same stuff everyday

Důvod proč jsem teď za poslední (skoro) týden nepsala je, že ve své podstatě se nic zajímavého už neděje. Prováděla jsem vás svým prvním měsícem tady a moje dny už jsou vlastně skoro identické. Pondělí, úterý, pátek ráno vstanu, jdu do školy kde rozebíráme projekty, odpoledne se vidím s Andrewem a jdu spát. Středa, čtvrtek, sobota, neděle vstanu kolem 10 hodiny a buď se válím doma nebo náhodou někam jdeme na výlet. Jedinou změnu, kterou jsem zaznamenala je, že už jsem se naučila si nakoupit na týden. A nakupuji v neděli v poledne. Většinou mi nic neprojde a mám dostatek stravy. A průměrně utratím asi 13 liber. Jinak situace kolem hledání práce je stále mizerná. Už jsem rozeslala asi 30 životopisů a stále nic. Nevím kde je problém.
Zítra po škole jedu k A. na večeři, že se seznámím s jeho rodiči, tak jsem na to hodně zvědavá.
Jinak dneska se celý den válím a jsem neustále strašně unavená a teď mě začala i bolet hlava. Už ať jsem v posteli a spím.
Ten můj plán, že budu tenhle blog psát dvojjazyčně asi moc nevyjde, musím vymyslet něco jiného, co bych zakomponovala do toho úkolu do školy.

Během video produkce už natáčíme na velké kamery a učíme se s Final Cut Pro

Takový normální dotazník pro uchazeče o práci. Test z matematiky.

Opravdu jsem se naučila vařit. 

xx

My first month in Scotland

Dnes je 22. září, což pro mě znamená, že jsem přesně jeden měsíc tady, ve Skotsku. Dala jsem dohromady seznam poznatků.

• Mluva - Skotové mluví strašně. Nebo aspoň nám, cizincům, to tak zní. Dá se na to zvyknout, ale začátky jsou krušné. Jedna věc je odlišný přízvuk, další věc je slang a vůbec, odlišná slova. Za zmínku určitě stojí fakt, že místo "yes" - ano, říkají "aye". Ne vždycky, ale v 98% případů to tak je. Další slůvko je "wee", které má anglické synonymum "little" - malý, například "I'm feeling a wee bit sick lately" - Cítim se trochu nemocně poslední dobou (tuhle větu jsem opravdu slyšela, když si starší paní povídala s prodavačkou, když jsem kupovala topinkovač). "Blether" znamená doslova pokec, konverzace. Píší slova tak, jak je slyší. Správně se píše "for" (pro), oni vysloví i napíší "fir". Z frází bych asi zmínila "Whit ye dain?" - Co děláš? - What are you doing?; "Aye a ken!" - Ano, vím! - Yes, I know!;  "Och aye, the noo!" - Ah ano, hned teď!" - Oh yes, right now!. Je toho hodně a ne všechno platí na každého Skota (Aye & Wee v 99% ano ale), ale každopádně jakmile dáte trošku najevo, že nejste místní, tak často zpomalí a řeknou svoji myšlenku "normálně". 
• Povaha - byla jsem varována, že Skotové jsou chladní. Zatím jsem se s chladem setkala jen fyzicky, Andrew má furt ledové ruce. Shodli jsme se s ostatními, že i když nikdo z místních s námi nesouhlasí, tak jsou Skotové hodně milí a nápomocní. Například se mi ještě nestalo, abych vešla do obchodu a cítila se tam nevítána. Co jsem tak četla popisy prací, tak jedna z hlavních úloh pracovníků je právě vítat zákazníky. Ve většině případů to tak opravdu je. V Čechách to považujeme za zdvořilost, ale tady z toho opravdu cítím upřímnost. I když se mě ptají, jestli něco hledám, tak to nezní vtíravě, ale opravdově. Když se potřebujete na ulici někoho zeptat, vždy vám ochotně pomohou a nebo alespoň mile odkáží jinam. V restauracích se mi zatím nestalo, abychom museli čekat dlouho na obsluhu a vždy se několikrát ujišťují, jestli je všechno v pořádku. Každopádně úsměvy tu jsou na každém rohu a jedna z nejčastějších otázek mi tady příjde "Are you okay?" - Jsi v pořádku? Na druhou stranu se mi kolikrát stalo, že do mě někdo nechtěně vrazil na ulici, proto jsem se musela skotského spolubydlícího zeptat, jestli tady mají nějak ustálené na jaké straně se na ulici chodí. Prý to nikdo moc neřeší, proto každý do sebe vráží. Stále jsou ulice milejší než v Praze. Jen zmíním, že to je moje zkušenost ze čtyřicetitisícového města, nemusí to tak být všude.
• Tradice - co vám budu povídat, na ulici poznáte, že jste ve Skotsku, je tu poměrně dost obchodů s kilty a často někde uslyšíte dudy. Kilty se od sebe liší podle toho, v jakém jste klanu. Klany tady řeší asi jen ta starší generace, prý jsou mezi nimi rozepře, nevím. Jinak kilt vlastní větší polovina všech chlapců/mužů tady, né všichni, třeba spolubydlící kilt nemá, taky jsme mu to pořádně vyčetli, že nás obírá o zážitek. Kilt se nosí často i třeba na promoce, svatby atd. Jinak, nedalo mi to a musela jsem se zeptat jak to s tím kiltem je a opravdu se pod kilt už nic jiného nenosí, že prý prapředci také zvládli túry po horách "na ostro", protože žádné spodní prádlo neměli. A součástí kiltu je i nůž v jedné ponožce. 
• Jídlo - kromě známých britských jídel typu fish and chips se tady jí i klasická skotská jídla například haggis, což je v podstatě ovčí žaludek plněný masem, vnitřnostmi a bůhví čím ještě. Řekla bych, že když jsem tady jako cizinec, tak bych to měla alespoň ochutnat, ale nějak mě to neláká, abych byla upřímná. Každopádně se jí i jako součást skotské snídaně, která se v mnohém podobá té anglické, která mimojiné obsahuje i pro nás trochu kontroverzní "black pudding" nebo-li "blood pudding" - doslova krvavý pudink. Černá kolečka z prasečí krve. To jsem také ještě neměla a myslím, že v blízké době ani mít nebudu. Co se obecně jídla týče, brambůrky jsou nejčastějším svačinovým pokrmem asi. U nás v trafikách seženete sušenky,
  tady jen malé pytlíčky chipsů. V obchodech mají celou uličku vyhrazenou jen pro brambůrky. Co se týče pití, čaj je tady číslo 1, stejně jako ve zbytku země, mimo to nejoblíbenějším nápojem tady je Iron Brew (Irn-Bru), což je sycený sladký nápoj oranžové barvy, který mě osobně chutná trochu jako žvýkačka, dá se na to zvyknout ale. Stejně jako brambůrky ho tady seženete na každém rohu.
  
• Školství - za své tři týdny školy jsem už došla k závěru, že opravdu skotské (britské) školství je lepší než to naše. Už jen co se přístupu ke studentům týče. Ve škole oslovujeme lektory křestním jménem a berou se jako odbornící, kteří se oborem opravdu zabývají a mají pro něj vášeň a baví je to a předávají své zkušenosti nám, Nikdo si tam nehraje na nadřazenost, podřazenost, je to takové více neformální, ale o to více lidské. Tím, že si každý vybral tento obor dobrovolně, si každý najde něco co ho baví, takže nejhorší část školního dne je vlastně jen to ranní vstávání (i když začínáme až v 9 ráno) a cesta do školy. Mě osobně škola baví (zatím). Obecně se tady vše bere více z praktického hlediska a né jen si to odsedět a odejít domů s práznou hlavou. 
• (Pro nás) zvláštní zákony co se alkoholu týče - jakožto vysokoškolský student se tady setkávám s alkoholem a s tím i s poměrně novými zákony. Začnu tím, že neexistuje, aby nezletilý vůbec vstoupil na pozemek baru nebo nočního klubu. Už u vstupu si obsluha ohlídá, kolik vám vlastně je, takže občanský průkaz všude s sebou. S každou objednávkou alkoholického nápoje vás o ID žádají opět. Za jeden večer vytáhnete občanku víckrát než za celý život v Česku. To samé platí i v obchodech při koupi alkoholu, ptají se pokaždé. I když jste s kamarádkou a alkohol kupuje ona, ale je vidět, že jste spolu, kdyby náhodou kupovala alkohol ona mě, kdybych byla nezletilá. Mají to dobře ohlídané. Vůbec, všude mají vyvěšené nápisy, že pokud (máte to štěstí a) vypadáte mladší 25 let, tak se nemáte urazit, když se vás budou ptát na totožnost. Dalším zákonem je, že pokud si vyžádáte u obsluhy vodu z kohoutku, tak mají povinnost vám ji dát zadarmo. Ano, mají to vyloženě jako zákon. Také je dáno, že vám nikde v barech a restauracích nenalijí alkohol po druhé hodině ranní. A alkohol v obchodech koupíte jen do 22 hodin, poté máte smůlu. A pít alkohol viditelně na veřejnosti je také nelegální, stejně jako kouřit v uzavřeném prostoru. Od října dokonce v celé Velké Británii začne platit zákon, že je nelegální kouřit v autě, pokud převážíte dítě do 18 let. 
• Doprava a ulice - to, že se tady jezdí vlevo asi ani zmiňovat nemusím, už jsem si na to také docela zvykla. Pokud někdo ještě nejel v Británii městským autobusem, tak by byl trochu zmaten tady. Začnu asi tím, že zastávky se v autobusech nehlásí, prostě musíte vědět, kde chcete vystoupit a nebo sledovat pohyb na GPS na mobilu (takhle jsem jela já do Alloa(y)?) a včas zmáčknout tlačítko STOP, které se nachází úplně všude. V opačném případě, když stojíte na zastávce a nezvednete ruku, tak vám autobus nezastaví. Dále tady mají autobuse jen přední dveře, takže řidič má naprostou kontrolu nad tím, kdo vychází a kdo nastupuje, jinak co se řidičů týče, tak jsem ještě nenarazila na protivného řidiče, vždycky pomůžou a ani se nezamračí, když jim místo dvou liber dáte dvacetilibrovou bankovku, že nemáte menší. Zmíním ještě vlaky a vlakové nádraží, vlaky jsou asi všude stejné, ale vlakové nádraží jsou vybavené bránami, přes které se nedostanete pokud nemáte platný lístek, který vás pustí dovnitř a poté i ven, kdy vám ten lístek "sní".
• Počasí - za ten měsíc tady bylo podezřele často hezky, sluníčko a teplo. Prý je to ale nezvyklý jev, jinak je tady pod mrakem, ideálně i déšť a vítr. Naučila jsem se bez deštníku prostě nevycházet z domu, protože nikdy nevíte. A předpověď počasí je vlastně úplně zbytečná. Co se slunečních brýlí týče, tak tu jsem opravdu jako exot (mám s sebou tři páry). Využila jsem je tedy asi třikrát zatím, ale nevzdávám se. Prý se vyplatí si vzít brýle když 3 hodiny v kuse svítí slunce, jinak je vysoká pravděpodobnost, že v následujících pár minutách se zatáhne. A začne ideálně i pršet. Ale vážně, nemyslím si, že jsem tady potkala tolik lidí se slunečními brýlemi, opravdu jsem to byla jen já.

Myslím, že takhle jsem pokryla asi vše, co jsem zmínit chtěla. Tohle čistě můj subjektivní názor, pohled na věci, které se kolem mě dějí, možná jsem něco zmínila špatně, nevím, kdyžtak Mimě na to upozorněte, případně se dále ptejte, pokud vás něco zajímá. 

Měsíc tady byl plný mnoha hodně rozporuplných pocitů počínaje depresivními stavy, kdy jsem chtěla sednout na první letadlo domů, a zamilováním se jak do tohoto místa, tak i do jedné konkrétní osoby konče. 

Mimochodem už je to 2 měsíce a týden, co tento blog provozuji s tématikou mého skotského života, to to letí. S ohledem na to, že ve škole máme vyloženě předmět na psaní blogů, tak postupně budu tenhle blog konvertovat na dvojjazyčný blog, abych mohla být i hodnocena za to, co už dělám. Můžete si všimnout, že jsem upravila název blogu,

Pro neznalé, ty dva křížky na konci každého příspěvku symbolizují dva polibky, "kisses" doslova. 

xx

Random days

Moje neděle byla typicky líná neděle. Vylezla jsem z postele, uvařila jsem si oběd podle receptu na blogu (zapečený lilek se zeleninou, mňam) a šla do města, protože jsem potřebovala vyfotit pár rádoby uměleckých fotek na hodinu fotografie zítra. Po cestě jsem koupila pár věcí (například světýlka do pokoje a vypadá to tady teď úplně kouzelně!) a zbytek večera jsem strávila doma. Večer jsme se spolubydlícími tak nějak spontánně vytvořili diskuzní kroužek na chodbě a váleli jsme se na zemi, smáli jsme se a prostě doslova a do písmene blbli. Bylo to strašně fajn, pro představu, strávili jsme takhle asi 3 hodiny. Po půlnoci jsme se ale rozhodli jít už spát, protože jsme ráno museli vstávat.

Dneska jsem se probudila do deštivého pondělku. Žádné překvapení ve Skotsku. Během hodiny psaní pro média jsme opět rozebírali, co nás inspirovalo (já řekla, že můj výlet do Glasgow za Ali a koupě světýlek) a řešili jsme blogy. V podobném duchu se odehrával celý dnešní den.

Výborné to bylo.

Docela špatná kvalita, ale přísahám, je to kouzelné.

xx

Graveyards and coffees everyday

Včera jsem šla spát v 9 a vstávala v 9 ráno. Otevřela jsem dveře a na nich vtípek Kerry - toast s máslem. Haha. Skočila jsem do sprchy, udělala si snídani a asi do 11 jsem byla zavřená v pokoji s počítačem na klíně. Ve 12 mě vyzvednul Andrew a jelikož venku bylo dneska nádherně (šla jsem jen v tričku a měla jsem sluneční brýle) tak jsme šli do kavárny a seděli jsme venku. Tak nějak střídavě bylo zataženo, slunečno, chvílemi mi byla zima, chvílemi teplo,... Prostě skotské počasí. Prošli jsme si poté pár obchodů se sladkostmi a šli se projít nahoru do starého města na různá vyhlídková místa.
Jelikož A. musel do práce, tak se u mě ještě zdržel na chvíli na čaj (Brit prostě).
Poté co odjel tak jsem se opět válela v posteli a užívala svého proprokrastinovaného dne. Před dvěmi hodinami jsem v sobě našla nějakou ztracenou energii a šla si zaběhat. Tedy, zaběhat. Běžela jsem dohromady asi 5 minut, jinak jsem se procházela, moje fyzička je hodně omezená. Ale objevila jsem nová místa třeba dětské hřiště tři bloky od domu a nádhernou ulici podél řeky.
Teď sedím v kuchyni a čekám až se mi upečou hranolky v troubě (ach ta zdravá strava), na univerzitě dnes hraje Basshunter, takže ti, kteří na něj mají lístky, tak jdou, já opětně zůstávám doma. Protože co? Doma je nejlépe. Jinak už mi není na umření, trošku nachlazená stále jsem, ale myslím, že to nejhorší už mám za sebou.

TOLIK MOŽNOSTÍ!

Duhová lavička

...s hlubokým poselstvím

Lover's Walk

xx

Ali in Stirling!

Do tří hodin jsem měla školu (měla jsem ji mít do 4, ale lektor na korekturu nás vždycky stejně pouští o hodinu dříve, protože je to pátek), během které jsem tak nějak pomalu umírala. Všichni jsme tu nachlazení a unavení. Jinak během radio produkce jsme pracovali na prezentacích a opět mixovali hudbu.

Hned jak jsme skončili školu, tak jsem nasadila smrtící tempo, abych byla co nejdříve doma, protože v půl 4 přijela Ali na nádraží. Musela jsem si vzít energy drink, protože jsem usínala za chůze. Ve čtvrt na 4 jsem konečně vyzvedla Ali a šly jsme do obchodního centra, protože jsem potřebovala poslat dopis. Poté jsme vyrazily na výšlap do kopce k hradu a obecně do starého města. Bylo nádherné počasí, takže výhled byl bezvadný. Koupily jsme si tam klasickou britskou zmrzlinu s čokoládovou tyčinkou (Cadbury's Flake) a šly jsme ji sníst na skálu nad hřbitovem (já jsem vůbec strašný romantik). Když jsme sešly dolů, tak jsme šly do Stirling Arcade, kde je americká restaurace Monterey Jack's a daly jsme si tam každá burger, který byl mimochodem vynikající. Navíc jsme měly studentskou slevu. Po cestě domů jsme se zastavily v Tescu pro pár věcí a šly ke mě na chvíli. Kolem osmé hodiny už Ali jela zpátky do Glasgow a já před devátou hodinou zalehla do postele, protože jsem se necítila vůbec dobře a proto jsem dneska (v sobotu) vzhůru už od osmi.

xx

Glasgow trip

Ráno jsem se snažila zůstat v posteli co možná nejdéle, ale v 11 jsem se tedy rozhodla, že je na čase přivítat okolní svět. Už druhý den jsem měla strašnou chuť na palačinky, navíc jsem měla v ledničce nakrájené jahody s mangem, takže ideální kombinace na brunch (snídaňooběd). Moje palačinky začínají stylem, že připravím těsto tak nějak od oka, to znamená, že jsem nakonec udělala palačinky pro celý byt. I na Nutellu došlo. Lepší snídani jsem si přát nemohla.
Jak jsem tak myla nádobí, tak mi najednou došlo, že mi za hodinu jede vlak do Glasgow, kde jsem měla sraz s Ali (spolužačka ze střední), a já jsem furt v kuchyni v pyžamu. Naštěstí jsem všechno stihla a těsně pod druhé hodině odpolední jsem byla na glasgowském nádraží Queen Street. Problém byl, že Ali byla ještě ve škole a já měla za ní přijet. Zeptala jsem se kolemjdoucích policistů kudy že se dostanu na University of Glasgow a nasměrovali mě na metro, kterým jsem tady ještě ani jednou nejela. Tak jsem se zhluboka nadechla, to zvládnu. Nakonec to nebylo tak špatné, jen to jejich metro má jen jednu linku a je strašně mrňavé - stála jsem u dveří a musela jsem mít skrčenou hlavu. Do teď sama sebe obdivuji, že jsem opravdu došla až na studijní oddělení UoG sama aniž bych se ztratila. Každopádně jsme se tam s Ali našly a ona mě provedla po jejich kampusu, který je mimochodem nádherný!
Jely jsme do centra, prošly jsme si hlavní ulice, zavítaly jsme do Poundlandu, kde jsem objevila nádherné stojací zrcadlo v bílém rámečku za libru, takže jsem ho tam nemohla nechat, šly jsme do Primarku (kde jsme u převlékacích kabinek potkaly holčinu, která za námi šla, že slyšela češtinu a chtěla nás pozdravit, tak jsem si krátce popovídali) a kolem 6 hodiny jsme si zaslouženě daly kávu v Caffé Nero (které sídlí v té nádherné pidi-budově uprostřed náměstí, kterou jsem vyfotila naposledy, když jsem tam byla).
Když jsem kolem osmé hodiny dorazila domů, málem jsem únavou padla rovnou do postele, což jsem samozřejmě nemohla, protože jsem zároveň byla hladová a vyberte si pak co má přednost.

Palačinky s Nutellou a ovocem. Mňam

Dvojjazyčný nápis na nádraží - Stuighlea - Stirling v skotské gaelštině

Pidi metro

University of Glasgow. 

Metro

S Ali v metru

Princes Square Shopping Centre. Samé luxusní značky.

Pasáž plná klenotnictví

xx

Cheeky Nando's and beer

Titulek víceméně úplně přesně vystihuje moji středu.
Ráno jsem spala asi do 11, vlezla do sprchy a další dvě hodiny strávila u snězeného jídla v kuchyni s ostatníma. Ve 2:30 mě měl vyzvednout Andrew, že půjdeme na jídlo, ale znáte to, nebyla jsem ani oblečená. Takže mezitím co jsem se ještě připravovala, tak jsem mu dovolila nám umýt nádobí v kuchyni, protože měl šílené nutkání a celý byt souhlasil (kromě mě, protože je akorát rozmazlí). Kolem půl 4 jsme konečně vyrazili a šli jsme do Nando's. Nando's je něco mezi fast foodem a normální restaurací, podává se tam kuřecí různých stupňů pálivosti a vůbec, je to hodně oblíbené po celé Británii, takže mi to přišlo jako povinnost tam jít. Dala jsem "plain" kuřecí křidélka (nesnáším pálivá jídla) s hranolky a salátem. Co vám budu povídat, bylo to výborné.
Po večeři jsme šli do Tesca koupit piva, A. chtěl ochutnat Plzeň, tak jsme koupili tu (nakonec mu vůbec nechutnala, tak jsem to dopíjela za něj), šli domů a koukali jsme na Pulp Fiction, protože je to prostě klasika.

xx

Societies fayre

Ráno jsem byla první vzhůru, protože jsem jela na kampus na odběr krve. Musím si zapamatovat, že když teď už naplno začal školní rok, tak si musím dávat trochu časovou rezervu, protože očividně jak vysokoškoláci, tak vlastně všechny školy začínají v 9 ráno, takže plné autobusy, fronty na zastávkách a provoz na silnicích. Musím uznat, že sestra, která mi odebírala tu krev, tak byla hodně šikovná, ani jsou to skoro necítila, když to srovnám se zkušeností z Prahy, kdy se mi do té žíly ani netrefí.
Když jsem se vracela přes univerzitní budovu, tak tam už začínal veletrh spolků a klubů a hned u vchodu si mě odchytili na musical theatre (hudební divadlo), kterého jsem se vlastně zúčastnit chtěla, tak jsem se jim tam zapsala a zítra by mi měl přijít email s podrobnostmi. Chvíli jsem se tam toulala a koukala, co všechno existuje (klub armádního cvičení, disney klub,...), sedla si do kavárny na panini a kávu (moje snídaně). Nasedla jsem na autobus a jela rovnou do centra. Strašně se mi líbilo, jak dopoledne nebyl najednou vůbec žádný provoz. Šla jsem do obchodního centra, prošla jsem si to tam a stejně jsem na konec skončila v Primarku. Pro představu, za ty tři týdny, které tu jsem, jsem tam šla jen kvůli podložkám do koupelny. Zkusila jsem si pár triček a šaty a nakonec jsem si koupila jedno s dlouhým rukávem za tři libry, řetízek a praktickou tašku do koupelny na všechny produkty, které jsem tam měla do teď ve jednotlivých taškách. Zašla jsem do Poundlandu pro ramínka na oblečení, protože ty, které jsme tu měli, tak na nich visí jen bundy a košile a jinak to je nevyužitý prostor, a koupila jsem difuzér do kuchyně a do mého pokoje. Někdo Poundlandem pohrdá, ale pro mě to je ráj na zemi, všechno za jednu libru. Nádhera.
Zašla jsem o pár ulic dál do italské restaurace, v které jsem na internetu četla, že nabírají zaměstnance, tak jsem jim tam předala svůj životopis a prohodili pár slov s majitelem (Ital) a pokračovala jsem dál svoji cestu do Tesca. Konečně jsem si koupila brambory (které byly jsou ve výsledku nic moc), mražené krevetky a pitu a humus. Po poledni jsem dorazila domů, kde nikdo nebyl, protože všichni byli na veletrhu na univerzitě. Udělala jsem si v klidu oběd a poklidila si pokoj.
Nejhorší na tom mít sdílený byt je to, že jakmile jeden onemocní, pravděpodobně onemocní časem všichni. Z hodiny na hodinu se mi udělalo strašně špatně, mám šílenou rýmu, bolí mě z toho hlava a klouby a musela jsem si na dvě hodiny zdřímnout. Doufám, že Paralen na noc zabere.
Jinak půlka bytu je zase venku v klubu (tenhle týden je oficiální Fresher's week - každý den nějaká akce jako oficiální zahájení školního roku) a já se válím v posteli. Každopádně před chvílí jsem si udělala domácí prawn mayo sandwich (sendvič s krevetkami a majonézou) a jsem z toho nadšením bez sebe. Objevila jsem oblíbené jídlo, jakoby nestačilo, že si to kupuji v obchodech hotové.

Causewayhead a nad ním tyčící se Wallace Monument.

Doubledecker je nejlepší.

Nejrozkošnější mýdlo, které jsem kdy viděla.

Nebýt to bombičky do koupele, snědla bych to všechno.

Chřest a cuketa jsou moje záchrana

Hned to vypadá lépe.

xx

Date night + school

Včera (v neděli) jsem se probudila (vyhrabala z postele) kolem oběda, v mikrovlnce si udělala mac&cheese (těstoviny s tunou sýru - šíííleně zdravé, já vím) a dala si dohromady obličej a vlasy. Ve 2:30 mě vyzvedl "kamarád" (Andrew - chodíme spolu do školy a je to zlatíčko, z toho si můžete odvodit zbytek :) ) a šli jsme nahoru na hrad. Dovnitř jsem nechtěla, protože vstupné je 15 liber (550 korun!) i když A. trval na tom, že to zaplatí za mě, ale nenechala jsem se přemluvit. Každopádně výhled byl nádherný. Jelikož bylo nádherné skotské počasí - chvíli sluníčko, chvíli déšť, vítr, 15 stupňů - šli jsme dolů do kavárny si sednout s hrnkem horké čokolády. Kolem páté hodiny se přihlásil ke slovu hlad, tak jsme šli do americkoitalské restaurace Frankie&Bennys, kde jsem si konečně dala své vysněné fish and chips s octem na hranolkách. A Budweiser k tomu (ne český bohužel). Venku mezitím opět vysvitlo sluníčko a nemohla jsem odolat a koupila jsem nám celé čtyřbalení českých Budvarů a i on, který už pil i náš Staropramen, musel uznat, že to je to nejlepší pivo, které kdy ochutnal, takže jsem se najednou cítila hodně vlastenecky.
Dneska jsem konečně ve škole zažila hodinu psaní pro média a bylo to...ehm.. zajímavé. Měli jsme se zamyslet nad tématem našich blogů a jak bysme ten nápad popsali kdyby to byla živá věc. Dokážete si jistě představit jak moc jsem měla inspirace takhle při pondělku. Jinak den jako takový docela nazáživný. K večeři jsem si uvařila chřest (konečně jsem si ho koupila), cuketu na medu a rýži s bazalkou. Možná trochu nezvyklá kombinace, ale bylo to výborné.

Nefotila jsem já, prý to má symbolizovat kontrast moderní budovy a staré budovy. 

Strašidelná zřícenina, za kterou byl hřbitov

Stirling Castle

Skotský slang pro "It's about time for a conversation" - Je nejvyšší čas na pokec

Údajně to bývaly sklady nějakých motorů nebo co, každopádně to rekonstruují na kanceláře.

Kola se zmrzlinou aneb Cukrovka na jednom obrázku. Prý je to strašně dobré, tak nevím.

Frankie&Bennys

Neumím se tvářit.

Netřeba dalšího popisku

xx