- Mluva - Skotové mluví strašně. Nebo aspoň nám, cizincům, to tak zní. Dá se na to zvyknout, ale začátky jsou krušné. Jedna věc je odlišný přízvuk, další věc je slang a vůbec, odlišná slova. Za zmínku určitě stojí fakt, že místo "yes" - ano, říkají "aye". Ne vždycky, ale v 98% případů to tak je. Další slůvko je "wee", které má anglické synonymum "little" - malý, například "I'm feeling a wee bit sick lately" - Cítim se trochu nemocně poslední dobou (tuhle větu jsem opravdu slyšela, když si starší paní povídala s prodavačkou, když jsem kupovala topinkovač). "Blether" znamená doslova pokec, konverzace. Píší slova tak, jak je slyší. Správně se píše "for" (pro), oni vysloví i napíší "fir". Z frází bych asi zmínila "Whit ye dain?" - Co děláš? - What are you doing?; "Aye a ken!" - Ano, vím! - Yes, I know!; "Och aye, the noo!" - Ah ano, hned teď!" - Oh yes, right now!. Je toho hodně a ne všechno platí na každého Skota (Aye & Wee v 99% ano ale), ale každopádně jakmile dáte trošku najevo, že nejste místní, tak často zpomalí a řeknou svoji myšlenku "normálně".
- Povaha - byla jsem varována, že Skotové jsou chladní. Zatím jsem se s chladem setkala jen fyzicky, Andrew má furt ledové ruce. Shodli jsme se s ostatními, že i když nikdo z místních s námi nesouhlasí, tak jsou Skotové hodně milí a nápomocní. Například se mi ještě nestalo, abych vešla do obchodu a cítila se tam nevítána. Co jsem tak četla popisy prací, tak jedna z hlavních úloh pracovníků je právě vítat zákazníky. Ve většině případů to tak opravdu je. V Čechách to považujeme za zdvořilost, ale tady z toho opravdu cítím upřímnost. I když se mě ptají, jestli něco hledám, tak to nezní vtíravě, ale opravdově. Když se potřebujete na ulici někoho zeptat, vždy vám ochotně pomohou a nebo alespoň mile odkáží jinam. V restauracích se mi zatím nestalo, abychom museli čekat dlouho na obsluhu a vždy se několikrát ujišťují, jestli je všechno v pořádku. Každopádně úsměvy tu jsou na každém rohu a jedna z nejčastějších otázek mi tady příjde "Are you okay?" - Jsi v pořádku? Na druhou stranu se mi kolikrát stalo, že do mě někdo nechtěně vrazil na ulici, proto jsem se musela skotského spolubydlícího zeptat, jestli tady mají nějak ustálené na jaké straně se na ulici chodí. Prý to nikdo moc neřeší, proto každý do sebe vráží. Stále jsou ulice milejší než v Praze. Jen zmíním, že to je moje zkušenost ze čtyřicetitisícového města, nemusí to tak být všude.
- Tradice - co vám budu povídat, na ulici poznáte, že jste ve Skotsku, je tu poměrně dost obchodů s kilty a často někde uslyšíte dudy. Kilty se od sebe liší podle toho, v jakém jste klanu. Klany tady řeší asi jen ta starší generace, prý jsou mezi nimi rozepře, nevím. Jinak kilt vlastní větší polovina všech chlapců/mužů tady, né všichni, třeba spolubydlící kilt nemá, taky jsme mu to pořádně vyčetli, že nás obírá o zážitek. Kilt se nosí často i třeba na promoce, svatby atd. Jinak, nedalo mi to a musela jsem se zeptat jak to s tím kiltem je a opravdu se pod kilt už nic jiného nenosí, že prý prapředci také zvládli túry po horách "na ostro", protože žádné spodní prádlo neměli. A součástí kiltu je i nůž v jedné ponožce.
- Jídlo - kromě známých britských jídel typu fish and chips se tady jí i klasická skotská jídla například haggis, což je v podstatě ovčí žaludek plněný masem, vnitřnostmi a bůhví čím ještě. Řekla bych, že když jsem tady jako cizinec, tak bych to měla alespoň ochutnat, ale nějak mě to neláká, abych byla upřímná. Každopádně se jí i jako součást skotské snídaně, která se v mnohém podobá té anglické, která mimojiné obsahuje i pro nás trochu kontroverzní "black pudding" nebo-li "blood pudding" - doslova krvavý pudink. Černá kolečka z prasečí krve. To jsem také ještě neměla a myslím, že v blízké době ani mít nebudu. Co se obecně jídla týče, brambůrky jsou nejčastějším svačinovým pokrmem asi. U nás v trafikách seženete sušenky,
tady jen malé pytlíčky chipsů. V obchodech mají celou uličku vyhrazenou jen pro brambůrky. Co se týče pití, čaj je tady číslo 1, stejně jako ve zbytku země, mimo to nejoblíbenějším nápojem tady je Iron Brew (Irn-Bru), což je sycený sladký nápoj oranžové barvy, který mě osobně chutná trochu jako žvýkačka, dá se na to zvyknout ale. Stejně jako brambůrky ho tady seženete na každém rohu.
- Školství - za své tři týdny školy jsem už došla k závěru, že opravdu skotské (britské) školství je lepší než to naše. Už jen co se přístupu ke studentům týče. Ve škole oslovujeme lektory křestním jménem a berou se jako odbornící, kteří se oborem opravdu zabývají a mají pro něj vášeň a baví je to a předávají své zkušenosti nám, Nikdo si tam nehraje na nadřazenost, podřazenost, je to takové více neformální, ale o to více lidské. Tím, že si každý vybral tento obor dobrovolně, si každý najde něco co ho baví, takže nejhorší část školního dne je vlastně jen to ranní vstávání (i když začínáme až v 9 ráno) a cesta do školy. Mě osobně škola baví (zatím). Obecně se tady vše bere více z praktického hlediska a né jen si to odsedět a odejít domů s práznou hlavou.
- (Pro nás) zvláštní zákony co se alkoholu týče - jakožto vysokoškolský student se tady setkávám s alkoholem a s tím i s poměrně novými zákony. Začnu tím, že neexistuje, aby nezletilý vůbec vstoupil na pozemek baru nebo nočního klubu. Už u vstupu si obsluha ohlídá, kolik vám vlastně je, takže občanský průkaz všude s sebou. S každou objednávkou alkoholického nápoje vás o ID žádají opět. Za jeden večer vytáhnete občanku víckrát než za celý život v Česku. To samé platí i v obchodech při koupi alkoholu, ptají se pokaždé. I když jste s kamarádkou a alkohol kupuje ona, ale je vidět, že jste spolu, kdyby náhodou kupovala alkohol ona mě, kdybych byla nezletilá. Mají to dobře ohlídané. Vůbec, všude mají vyvěšené nápisy, že pokud (máte to štěstí a) vypadáte mladší 25 let, tak se nemáte urazit, když se vás budou ptát na totožnost. Dalším zákonem je, že pokud si vyžádáte u obsluhy vodu z kohoutku, tak mají povinnost vám ji dát zadarmo. Ano, mají to vyloženě jako zákon. Také je dáno, že vám nikde v barech a restauracích nenalijí alkohol po druhé hodině ranní. A alkohol v obchodech koupíte jen do 22 hodin, poté máte smůlu. A pít alkohol viditelně na veřejnosti je také nelegální, stejně jako kouřit v uzavřeném prostoru. Od října dokonce v celé Velké Británii začne platit zákon, že je nelegální kouřit v autě, pokud převážíte dítě do 18 let.
- Doprava a ulice - to, že se tady jezdí vlevo asi ani zmiňovat nemusím, už jsem si na to také docela zvykla. Pokud někdo ještě nejel v Británii městským autobusem, tak by byl trochu zmaten tady. Začnu asi tím, že zastávky se v autobusech nehlásí, prostě musíte vědět, kde chcete vystoupit a nebo sledovat pohyb na GPS na mobilu (takhle jsem jela já do Alloa(y)?) a včas zmáčknout tlačítko STOP, které se nachází úplně všude. V opačném případě, když stojíte na zastávce a nezvednete ruku, tak vám autobus nezastaví. Dále tady mají autobuse jen přední dveře, takže řidič má naprostou kontrolu nad tím, kdo vychází a kdo nastupuje, jinak co se řidičů týče, tak jsem ještě nenarazila na protivného řidiče, vždycky pomůžou a ani se nezamračí, když jim místo dvou liber dáte dvacetilibrovou bankovku, že nemáte menší. Zmíním ještě vlaky a vlakové nádraží, vlaky jsou asi všude stejné, ale vlakové nádraží jsou vybavené bránami, přes které se nedostanete pokud nemáte platný lístek, který vás pustí dovnitř a poté i ven, kdy vám ten lístek "sní".
- Počasí - za ten měsíc tady bylo podezřele často hezky, sluníčko a teplo. Prý je to ale nezvyklý jev, jinak je tady pod mrakem, ideálně i déšť a vítr. Naučila jsem se bez deštníku prostě nevycházet z domu, protože nikdy nevíte. A předpověď počasí je vlastně úplně zbytečná. Co se slunečních brýlí týče, tak tu jsem opravdu jako exot (mám s sebou tři páry). Využila jsem je tedy asi třikrát zatím, ale nevzdávám se. Prý se vyplatí si vzít brýle když 3 hodiny v kuse svítí slunce, jinak je vysoká pravděpodobnost, že v následujících pár minutách se zatáhne. A začne ideálně i pršet. Ale vážně, nemyslím si, že jsem tady potkala tolik lidí se slunečními brýlemi, opravdu jsem to byla jen já.
Myslím, že takhle jsem pokryla asi vše, co jsem zmínit chtěla. Tohle čistě můj subjektivní názor, pohled na věci, které se kolem mě dějí, možná jsem něco zmínila špatně, nevím, kdyžtak Mimě na to upozorněte, případně se dále ptejte, pokud vás něco zajímá.
Měsíc tady byl plný mnoha hodně rozporuplných pocitů počínaje depresivními stavy, kdy jsem chtěla sednout na první letadlo domů, a zamilováním se jak do tohoto místa, tak i do jedné konkrétní osoby konče.
Mimochodem už je to 2 měsíce a týden, co tento blog provozuji s tématikou mého skotského života, to to letí. S ohledem na to, že ve škole máme vyloženě předmět na psaní blogů, tak postupně budu tenhle blog konvertovat na dvojjazyčný blog, abych mohla být i hodnocena za to, co už dělám. Můžete si všimnout, že jsem upravila název blogu,
Pro neznalé, ty dva křížky na konci každého příspěvku symbolizují dva polibky, "kisses" doslova.
xx
No comments:
Post a Comment