First day of school ?!

Začnu dneska asi tím, že jsem si dala vyprat oblečení a osušky, takže pračka a sušička fungují, akorát se trošku bojím, že se mi ty trička jaksi zcvrknuli.
Poté mi přišel email od naší garantky (?) oboru, odpověď na moji otázku, proč na internetu na mém účtu mám rozvrh druhé skupiny, ale byla jsem normálně přiřazena do skupiny A. No.. údajně v tom byl trochu zmatek a já jediná jsem tím byla postižena, že jinak jsem normálně ve skupině B (ta, která měla dneska první den školy). Ptala jsem se jak moc komplikované by to bylo, abych byla ve skupině A, že bych ráda měla svůj první školní den i s ostatními, komplikované by to bylo, takže zůstávám ve skupině B, tedy i s mými spolubydlícími. Každopádně pro mě to znamenalo, že jsem právě zameškala půlku dne ve škole. Počítat mi to prý nebudou, protože to nebyla moje vina, ale prý jestli aspoň můžu přijít na odpolední vyučování. To bylo samozřejmě asi ve 12:15 a vyučování začínalo ve 2. Já s neumytými vlasy, nenalíčená, prádlo rozházené po pokoji. No co, rychle jsem se najedla, stáhnula vlasy do gumičky a vyrazila trošku dřív, abych se sešla s ostatními v kantýně, abych tam do té třídy nevtrhla jen tak.
Měli jsme zrovna hodinu úvodu do uměleckého průmyslu (asi tak, jinak je to Creative Industries: Introduction). No... Shodli jsme se na tom, že vyučujícímu jsme rozuměli každé páté slovo, protože mluvil šíleně rychle. Poté jsme měli jít na počítače vyhledat nějaké informace k tomu, co je třeba k tomu se dostat nějakého povolání v tom oboru. Vůbec jsem netušila co po nás chtěl, kde to máme hledat, měli jsme to shrnout do nějakého příspěvku na našem školním profilu. Poté jsme měli vyhledat cestu ke slávě nějakého našeho hrdiny nebo idola z průmyslu. Dlouho jsem tápala, ale nakonec jsem si vybrala Quentina Tarantina, protože je to známý režisér (né, že by byl nějaký můj idol). Naštěstí nás pustil dřív, protože toho nebylo moc co říkat a byli jsme všichni takoví unavení. Naštěstí jsme se pak s Kasiou shodli, že obě vůbec netušíme, co to mělo znamenat a že nás tohle hodně zklamalo. Ne, opravdu. Jestli to takhle bude celý rok, tak to asi po prvním roce ukončím, protože nemá cenu se učit něco, co vůbec nepobírám. Vyloženě mě to vystrašilo, že vůbec nevím co po nás chce.
Každopádně jsem domluvená na čtvrtek poobědě, že se tam stavím (máme volný den) a půjdu za profesorkou z rána, kterou jsem právěže zmeškala, aby mi shrnula co probírali, protože jsem něco zaslechla o tom, že si máme založit vlastní blog, ale posílat to jí přednostně. Nevím. Na to se zeptám.
Jinak mě strašně těší, jak jsou všichni nápomocní, je to nádherné.
Když jsme šli domů, tak pršelo, jak jinak, a viděli jsme na střeše auta sedět úplně obrovského racka (už vím jak se jmenují, myslela jsem, že to je albatros nebo něco takového, ale ne, je to racek). Běžný jev asi. Doma jsem si konečně udělala pořádné jídlo a teď sedím tady a píšu.

Prádelna. Zajímavé, že? ..ne

Výhled z jídleny.

První patro ve škole a schody, které neslouží k evakuaci, protože jsou dřevěné.

Řeka Forth, Walace Monument (ta věž) a kopečky kolem.

Chodba, nic zajímavého

Automatické všechno.

Nějaké dětské cereálie s Elsou a Annou.

Obří racek

Tagliatelle se sýrovou omáčkou a bazalkou. Výborné to bylo.

xx

Today is a do-nothing kind of day

Dneska jsme se shodou náhod všichni probudili kolem půl 12 až. Pro představu, za ten týden co tu jsme se všichni budíme kolem 9, maximálně půl 10. Až na Kierana, ten má půl noc asi až do jedné odpoledne. Asi jsme byli unavení ze včerejška, nevím.
Dala jsem si snídani (ano, v pravé poledne), nakreslila si obličej a vyrazila do Tesca. Zítra si asi dám laundry day (budu si prát prádlo), takže jsem si potřebovala koupit nějakou chemii do té pračky. Zjistila jsem, že je to na prací prášek, tak se modlím, aby mi to nezanechalo skvrny na oblečení. Netušila jsem, že vybrat něco do pračky a aby to zároveň bylo cenově dostupné a funkční je ta největší věda, co existuje. To samé s toaletním papírem, kterým jsem byla pověřena koupit. K tomu jsem si koupila čerstvý chleba, tagliatelle (těstoviny), kukuřici a mouku, kdybych si někdy chtěla udělat palačinky. Už moje skříně v kuchyni konečně nevypadají zpustle. Zároveň jsem si koupila nějaký sendvič s vajíčkovou pomazánkou a řeřichou a to byl můj oběd. Tedy... po tom jsem si udělala další sendvič s taveným sýrem a salátem, který potřebuji zdělat. A kafe.
Poslední dobou musím neustále kontrolovat data spotřeby a čichat k jídlu, mléku apod. Né, že bych to nějak zanedbávala, ale nějak si nedokážu ještě rozvrhnout jídla a nákup jídla, co je třeba přednostně sníst a tak.
Jinak ptáte se jak se tady po týdnu cítím? Už je to lepší než třeba v úterý nebo ve středu. Domov mi stále moc chybí, ale už si tady začínám zvykat, s lidma z ostatních bytů už máme taky lepší vztahy, takže nám nebuší na dveře atd. Jinak my jsme ten "nudný" byt a říkají o nás, že si tady zakládáme knižní klub a děláme ochutnávky vína. No co, aspoň neutrácíme desítky liber za vodku. Se spolubydlícími vycházíme suprově, zpíváme si, chceme si udělat pizza večer, vařit spolu a čím dál víc poznáváme co všechno máme společného. :)
Suma sumárum - už se to lepší a asi to i zvládnu i když už sleduju ceny letenek na Vánoce. Je to zvláštní sem přiletět na jednosměrnou letenku.

Mám spouuuustu jídla konečně.

Zařídila jsem si kartičku na pračku a sušičku. 

Modlím se, aby to fungovalo tak, jak má.

xx

Hangover

Začnu asi tím jak dopadla naše párty s beer pongem (hazíte pingpongové míčky do kelímků s pivem a někdo to musí vypít). Jak už jsem psala včera, holky koupily asi 16 plechovek toho nejnechutnějšího (a nejlevnějšího) piva co našly (Tennent's) a maxi balení brambůrků. Všechno jsme připravili a začali hrát ještě než někdo přišel. Po půl deváté se to u nás začalo scházet a pivo v kelímkách rychle vystřídala vodka a Jägermeister. Já jsem si tedy koupila svoje balení čtyř piv Staropramenu (opravdu ho tady prodávají) a zůstala věrná tomu už jen z důvodu, že jsem si potřebovala spravit chuť. Nebudu to nějak vyprávět do detailu, ale docela nám to rychle nabralo spád. Zjednodušeně řečeno, v 1 ráno už tak nějak všichni odešli a my měli úplně zřízenou kuchyni (viz. fotka). Kierana (Skot), kterému je ještě 17, jsme našli v koupelně na zemi u záchodové mísy a na nás zbylo, aby jsme ho přenesli do postele a dali mu kýbl vedle. Přišla jsem si jako bych se starala o svého mladšího brášku.
Každopádně ráno jsme asi po dvou hodinách sezení na chodbě a koukání nevěřícně do kuchyně konečně začali uklízet. Myslím si, že hrací karty budeme nacházet i po dvou měsících ještě. Dvakrát jsme vytírali, využili jsme skoro všechny antibakteriální ubrousky a nalili savo do umyvadla, protože tak nějak podivně páchlo. Nechci ani vědět od čeho. No takže jsme si poprvé zkusili hloubkový úklid bytu.
Jinak dneska se tak nějak všichni jen vzpamatováváme, uklízíme a jíme. Dneska jsme měli asi největší spotřebu nedojezeného jídla. Tedy spotřebu.. Špenát se mi začal kazit, v otevřené omáčce na těstoviny mi začala růst plíseň (plesnivý chleba jsem vyhodila předevčírem), Emilie špenát následoval ten můj, Kasia vyhodila asi tři jídla, protože se jí buď nepovedly nebo jí nechutnaly,.. Vypadá to, že asi budeme jíst jenom hotová jídla, polévky a jogurty. Dospělost je těžká, proč jsme vlastně všichni chtěli tak rychle dospět? Nestojí to za nic.

Krásné probuzení. Na zemi jsou rozházené karty a něco vylitého.

Vetřelci (rada do života: nepůjčujte telefon nikomu, mám asi milion fotek najednou)

Můj oběd ve 3 odpoledne + lék na kocovinu. Navíc to vypadá hezky.

xx

No hangover!?

Takže včerejší večer se docela dost vydařil, musím uznat. Největší postřeh z toho večera asi musí být ten, že když jsem si poprosila o vodu u obsluhy, tak jsem si připravovala peněženku a oni po mně nic nechtěli?? Údajně tady mají ze zákona povinnost poskytnout vodu zdarma když si to někdo přeje. Proč to takhle nefunguje i v Čechách? A pak také že všude se opakovaně ptají na ID a musím říct, že je to krásné přijít domů a nesmrdět po cigaretách. Jinak domů jsme dorazili asi ve 3 ráno.
Když jsem se probudila, tak jsem čekala, že mi bude strašně zle, ale ono nic? Zajímavé. Poobědě jsem se vydala do centra poslat potvrzení o studiu domů do Čech a vyzvednout ten topinkovač konečně. Zároveň jsem si prošla knihkupectví a obchody.
Domů jsem přišla ještě se čtyřmi lahvemi Staropramenu z Tesca tady. Po chvíli přišly ještě holky se zásobama na večer kdy pořádáme beer pong, protože jsme už vážně poslední byt, který neměl párty. Holky přinesly 16 plechovek nějakého levného piva a 24 pytlíčků brambůrků.
Teď se tak nějak připravujeme a hlavně připravujeme náš byt na "kolaudační párty". Zamykáme jídlo.

Jsou britské libry a skotské libry. Poprvé vidím ty skotské.

Všimněte si toho kurzu GBP - CZK druhý řádek odspodu.

Kdyby ten deštník (uprostřed) nebyl tak drahý ... stál asi 20 liber (mění barvu údajně)

Tohle je strašně britské. 

Dnešní oběd. Paradoxně krevetový sendvič byl ten nejlevnější tam.

xx

University of Stirling Induction day

Ráno jsme se vydaly na zastávku autobusu o pět minut dříve a zrovna jel autobus o 10 minut později, ale když jsme viděli jak na další zastávce přistupuje spousta spolužáků, tak jsme se uklidnily, že aspoň nepřijedeme pozdě jako jediné. A aby toho nebylo málo, tak jsme ještě přejeli zastávku, tak jsme opravdu dorazily o patnáct minut později. Na přednášce nám řekli všechno o tom programu a co budeme dělat v následujících ročnících a pak nás provedli po budově, kde budeme mít třetí a čtvrtý rok vyučování. Všechno to byly takové ty odborné místnosti se strašně moc počítačema a videotechnikou. Bohužel jsem si to moc nemohla užít, protože mi nebylo dobře, ale myslím, že to bude v pohodě.
Poté nás provedli po celém univerzitním kampusu a po všech těch službách tam. Bylo to pěkné, ale na mě upřímně asi moc velké, lépe mi bylo na té college.
Vyřídila jsem si potvrzení o studiu a jeli jsme domů. Úspěšně jsem zvládla cestu skotským autobusem! Poobědě jsme šli do Icelandu a do T.K.Maxu nakoupit pár dalších věcí a konečně jsme koupili pekáč do naší trouby. Obešli jsme ještě pár obchodů a po dvou hodinách jsme konečně dorazili domů.
Teď jsem dovečeřela a za hodinku jdeme s ostatními byty do centra do baru, tak snad to dopadne dobře :)

Univerzita a okolí 

Polské jídlo nás pronásleduje.

A tohle má být restaurace, prosím pěkně.

Ovečky všude.

Nejoblíbenější skotský nápoj tady. Není špatný. Chutná jako energy drink, ale asi to nebude energy drink.

Památka na moji první cestu autobusem tady.

xx

Forth Valley College, Stirling campus induction day

Ráno jsem se probudila s lehkou kocovinou, ale dalo se to zvládnout. Zažila jsem tedy i lepší rána, ale nejhorší byla ta únava po té noci. Nasnídali jsme se a vyrazili jsme směr FVC (asi 20 minut pěšky)

Pro upřesnění - studuji univerzitní program University of Stirling, který se první dva roky vyučuje na Forth Valley College na stirlingském kampusu (college je v Británii něco jako vyšší odborná škola, učí se tam kuchaři ale i podnikatelé například) a poslední dva roky na univerzitním kampusu. Jinak tedy máme dvě školní ID a přístup do obou škol. Právě proto jsme umístěni na koleji ve městě a ne u univerzity, máme to na půl cesty. 

Věděla jsem z fotografií jak ta škola z venku vypadá, ale stejně mě to překvapilo. Trošku jsem se bála kolik tam bude lidí, prostě takové ty normální obavy, když jdete poprvé do školy. Naštěstí jsme šli všichni 4, takže mnohem lepší než kdybych šla sama třeba. Jakmile jsme vešli točícími dveřmi (!) hned jsme viděli recepci (to není jako nějaká vrátnice v karlovce doma) a vůbec to vypadalo nádherně vevnitř. Nějaká profesorka viděla, že jsme takoví vykulení a hned se zeptala kam potřebujeme jít a rychle nás nasměrovala. Fotografie ještě doplním příští týden až tam normálně budeme, ale to nejde ani skoro popsat jak strašně moc krásné to tam je. Všechno prosklené, sytě zelený trávník venku, hned vedle řeky (nádherný výhled ze studovny), ve které jsou prý občas tuleni a delfini (!!!) a všechno strašně hi-tech. I ta kantýna byla pěkná.
Dorazili jsme do třídy, kde už byla asi většina spolužáků a sedli jsme si kolem stolu. Po chvíli přišla profesorka, představila se jako Fi (vážně, je to i v rozvrhu) a první věc, kterou řekla bylo, že ano, je bosa, kdyby jsme se někdo chtěl zeptat. A opravdu. Byla bosa. Žádné ponožky a takhle chodí prý normálně. Ještě přišla jedna profesorka a taky byla strašně v pohodě. Líbí se mi, jak se tady všichni oslovujeme křestním jménem i profesory. Trošku jsme se s Kasiou bály jak nám zkomolí příjmení a bály jsme se oprávněně, ale tak to se dalo čekat. Dělaly jsme papírovaní a byli jsme rozděleni do dvou skupin, naneštěstí jsem z našeho bytu ta lichá a všichni jsou spolu, jen já jsem v té první skupině. Dostali jsme rozvrhy a jsem ráda, že mám pondělí a středu volnou, můžu si snad v pohodě najít práci. A můžu ve středu do toho Glasgow. Jinak mám každý den od 9 do zhruba 4, ale jen třeba tři vyučovací hodiny, které podle těch názvů zní hodně atraktivně.
Poté jsme měli prohlídku budovy, aby jsme věděli kde co je a akorát jsem se ještě více přesvědčila, že to tady bude ve výsledku strašně fajn. Mají tady i oddělení když mají studenti problémy s učením, s pochopením látky a vůbec když se něco stane. Vyplňuji si tedy papír, aby o mě věděli už jen z důvodu, že angličtina není můj první jazyk a je prostě možné, že eventuelně něčemu rozumět nebudu. Jako další důvod uvádím panické záchvaty a úzkostné stavy, o kterých se v Čechách třeba vůbec nemluví, ale tady "na Západě" je to hodně známé a nemyslí si o vás, že jste mentálně labilní.
Asi po dvou hodinách nás pustili (mimochodem i ty záchody tady mají hi-tech. Na koleji nám záchod skoro nesplachuje, ale ve škole se splachuje sám) a hladoví jsme pádili domů. Ohřála jsem si oběd ze včerejška a padla do postele jak jsem byla unavená. A vůbec jsem dneska byla taková zpomalená (proto nepiju!). Ničeho víc jsem dneska vlastně ani nedocílila. Válím se, skypuji a jím.
Každopádně už víme jak fungují pračky tady. Máme prádelnu hned před vchodem, ale musíme si za dvě libry koupit kartičku, kterou si pak nabijeme kreditem a ten využijeme na pračky a sušičky.
Zítra máme v 10 hodin ráno zápis na univerzitě, tak si ještě musím zjistit autobus, protože 45 minut pěšky už je docela dost.

Cesta do školy

Deště kolik chcete.

První průkazová fotka, která vypadá i celkem k světu, myslím.

xx

Socializing

Dneska jsem se rozhodla vylétnout ze svého hnízdečka. Chtěla jsem se zaregistrovat u doktora přes ulici, ale tam mi řekli, že už nepřijímají, tak mám aspoň seznam doktorů ve Stirlingu. Šla jsem do Sainsbury's, protože jsem si chtěla koupit to Chai Latte. Kromě toho jsem si koupila i bazalku a vteřinové lepidlo, protože se mi včera nějakým záhadným způsobem oddělilo ouško od hrnku. Udělala jsem si oběd, který tedy byl nic moc a poobědě jsme šly s Emily (vlastně se to píše Emilie ale no co) do města, protože si potřebovala zařídit mobil a dokoupit věci. Potom jsme si šly sednout na kafe do Burgh Coffeehouse, které nás obě strašně překvapilo jako obsluhou, tak cenami a interiérem. Navíc jsme dostaly slevu jako studenti. Jo a měli ve výloze plakát, že přijímají nové zaměstnance, takže jim budu psát. Seděly jsme tam asi hodinu a půl a bavily se o všem možném. Zatím si s ní rozumím nejvíc, navíc je to i spolužačka, takže ještě lepší. Zašly jsme poté do Tesca ještě koupit víno, protože dneska už se cítím na to se trošku seznamovat, takže až tohle dopíšu, tak jdeme asi do bytu 1D se zesocializovat, protože mi připadá, že se trošku moc straním od ostatních.
Mimochodem už přijela Kasia (ta Polka) a příjde mi strašně milá, takže věřím, že jsme se tu nakonec sešli všichni dobře. Jen tu Kerry tady moc nepotkáváme, furt někde lítá. ...s někým...
Jo a dneska už jsme konečně donutili toho pána z officu, aby nám zavolal opraváře. Sprcha takhle prý téct má, ale zeptá se, jestli nám můžou trošku zvýšit ten tlak vody. A dal nám velké zrcadlo, jen teď tápeme nad tím, kam ho postavit, aby ho někdo neshodil.

Takovej ten náš vtípek

Oreo kapsle do kávovaru??!!

xx

Day off

Jestli je něco, na co se nedá připravit, tak to musí být pocit, když vám šíleně moc chybí rodina a celkově život doma. Bylo jen otázkou času než jsem si sedla, zamyslela se a uvědomila si to. V tu ránu to na mě padlo, všechny emoce naráz. Říkám si, že to přejde, zvyknu si tady na to, ale v tuhle chvíli bych se nejraději sebrala a odletěla zpátky domů. Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude tak moc chybět můj vlastní pokoj, objetí rodičů a vůbec pocit, že nejsem na všechno sama. Strašně mě děsí fakt, že ten každodenní život doma už asi takhle nezažiju, protože jestli tady vydržím, tak v těch 23 letech se asi domů už stěhovat nebudu.

Říká se, že si neuvědomujeme co máme, dokud to neztratíme. Pravda však je, že si uvědomujeme co máme - ale nevěříme, že bychom to někdy mohli ztratit.

Tak jo, trochu se mi to tady zvážnilo, ale potřebovala jsem to někam napsat. 

Co se dělo dneska? Jak jsem psala včera, dala jsem si dneska tzv. day off, celý den jsem nevyšla z bytu vlastně. Po snídani jsem tak nějak propadla do takové spirály prokrastinace, kdy jsem před sebou měla imaginární seznam věcí, které jsem potřebovala udělat, ale místo toho jsem si pročetla zprávy ze světa a na chvíli šla zase spát. Svědomí ale stejně nedalo a radši jsem se z té postele zvedla a zavolala si ohledně national insurance number (tady má prý zhruba stejnou váhu jako naše rodné číslo, takže docela big deal, když si chcete najít práci). S paní na telefonu jsem se docela zasmála, když jsem jí musela hláskovat skoro celé jméno ("'Gabriela' with one L") a místo pěti minut jsme si povídali asi 12. Nadiktovala jsem jí proč ho potřebuju, národnost, datum narození, prostě klasika. Objednala mě na pohovor na úřadu práce (Jobcentre) v Glasgow kde si vlastně ověří, jestli ho můžu mít, tedy předpokládám, že to je kvůli tomu. Jedu tam 2.září odpoledne, tak doufám, že budeme mít nějaký normální rozvrh, který se dozvíme ve středu. 

Šla jsem si udělat oběd, který se vlastně skládal jen z pity, humusu (cizrnová pomazánka), nakrájené okurky a udělala jsem si instatní polévku. Včera se mi totiž povedl zázrak a to ten, že jsem si omylem koupila prošlou pitu (byla do soboty), takže teď nejím nic jiného. To je strašná zodpovědnost si muset hlídat datum spotřeby. Jsem si nakoupila moc takových těch "ihned projdou" věcí. Zítra asi budu jíst celý den jen chleba. 

Poobědě jsem pokračovala v prokrastinaci tím, že jsem poklidila v kuchyni a zametla jsem podlahu. Spolubydlící koupil smetáček s lopatkou (chyběla nám lopatka) a přísahám, že jsem nikdy nebyla tak nadšená ze smetáčku a lopatky, protože si nedokážu představit co bych bez toho dělala. Varovala jsem spolubydlící, že se mi tady začíná trochu vyvíjet přehnaná potřeba mít všude uklizeno.

Poté jsem se tedy dokopala k tomu si konečně vybalit líčidla, zorganizovat si stůl a doupravit si rozmístění věcí na poličkách, což tedy obnášelo i to, si konečně přestěhovat veškerou hygienu do koupelny, protože chodit sem a tam se šampóny mě nebaví. Asi to bude znít jakože tady furt jen jím, ale opravdu jsou to jen snídaně - oběd - večeře. Každopádně mám pocit, že v té skříni zase nic nemám, přestože jsem včera nakupovala. Ach jo. Asi opravdu budu jen na chlebu a vodě. Mimochodem k večeři jsem měla to samé jako k obědu - pita a humus. Ale konečně jsem ji spotřebovala. Ještě nemáme toustovač (topinkovač), ale máme v troubě gril, takže jsem ji hodila na něj. No.. dalo se to. 

Udělala jsem si chai latte, které bylo v našem balíčku a strašně mě to překvapilo, asi si zítra budu muset koupit celé balení, není to ani tak drahé. Přišel mi do schránky vzkaz z vedlejšího bytu a špunty do uší jako odpověď na to, že jsem včera psala na facebookové stránky naší koleje, ať se trošku stiší, že nějací lidé by rádi spali. Bylo to spíše myšleno na ty, kteří nám bušili o půl 1 na dveře, ale vztáhli si to na sebe. Strašní vtipálci.. 

Jinak nějaké párty tu jsou zatím každou noc. Včera si spolubydlící přivedla na pokoj jednoho z těch kluků, takže se nám to tady začíná slušně rozjíždět. A dneska mají párty hned v bytu přes chodbu, takže mám radši puštěnou hudbu nahlas, abych to neslyšela. Já nevím, ale příjdu si, že v očích ostatních musím být strašně prudérní a nudná, ale prostě mi příjde, že už jsem z toho vyrostla (?). Zároveň všichni na facebook píšou vzkazy typu s kým se může jít kdo opít, jaké panáky si budou kupovat a tak. Nevím čím to je, ale z pozice, ve které se teď nacházím, pro to nemám žádné pochopení. Na pivo, na skleničku vína ok, ale né se vyloženě vylít jako váza. 

Dneska je to takové hodně filozofické, že?

Update: nevím jestli to dneska někdo už nahlásil, protože to máme odškrtlé na naší nástěnce, ale koupelna je furt v polonepoužitelném stavu. Mýt si vlasy v té sprše je utrpení. Jo a je tam zima. 

xx

Vymýšlím všechno možné i nemožné. Ano, mám šperkovnici na nástěnce. Která je na dveřích skříně.

Na spodní poličce trochu do leva mám svojí mega kolekci laků na nehty. Bez nich bych neodletěla.