A journal from the land of grey skies and green grass.: First day of school ?!

Začnu dneska asi tím, že jsem si dala vyprat oblečení a osušky, takže pračka a sušička fungují, akorát se trošku bojím, že se mi ty trička jaksi zcvrknuli.
Poté mi přišel email od naší garantky (?) oboru, odpověď na moji otázku, proč na internetu na mém účtu mám rozvrh druhé skupiny, ale byla jsem normálně přiřazena do skupiny A. No.. údajně v tom byl trochu zmatek a já jediná jsem tím byla postižena, že jinak jsem normálně ve skupině B (ta, která měla dneska první den školy). Ptala jsem se jak moc komplikované by to bylo, abych byla ve skupině A, že bych ráda měla svůj první školní den i s ostatními, komplikované by to bylo, takže zůstávám ve skupině B, tedy i s mými spolubydlícími. Každopádně pro mě to znamenalo, že jsem právě zameškala půlku dne ve škole. Počítat mi to prý nebudou, protože to nebyla moje vina, ale prý jestli aspoň můžu přijít na odpolední vyučování. To bylo samozřejmě asi ve 12:15 a vyučování začínalo ve 2. Já s neumytými vlasy, nenalíčená, prádlo rozházené po pokoji. No co, rychle jsem se najedla, stáhnula vlasy do gumičky a vyrazila trošku dřív, abych se sešla s ostatními v kantýně, abych tam do té třídy nevtrhla jen tak.
Měli jsme zrovna hodinu úvodu do uměleckého průmyslu (asi tak, jinak je to Creative Industries: Introduction). No... Shodli jsme se na tom, že vyučujícímu jsme rozuměli každé páté slovo, protože mluvil šíleně rychle. Poté jsme měli jít na počítače vyhledat nějaké informace k tomu, co je třeba k tomu se dostat nějakého povolání v tom oboru. Vůbec jsem netušila co po nás chtěl, kde to máme hledat, měli jsme to shrnout do nějakého příspěvku na našem školním profilu. Poté jsme měli vyhledat cestu ke slávě nějakého našeho hrdiny nebo idola z průmyslu. Dlouho jsem tápala, ale nakonec jsem si vybrala Quentina Tarantina, protože je to známý režisér (né, že by byl nějaký můj idol). Naštěstí nás pustil dřív, protože toho nebylo moc co říkat a byli jsme všichni takoví unavení. Naštěstí jsme se pak s Kasiou shodli, že obě vůbec netušíme, co to mělo znamenat a že nás tohle hodně zklamalo. Ne, opravdu. Jestli to takhle bude celý rok, tak to asi po prvním roce ukončím, protože nemá cenu se učit něco, co vůbec nepobírám. Vyloženě mě to vystrašilo, že vůbec nevím co po nás chce.
Každopádně jsem domluvená na čtvrtek poobědě, že se tam stavím (máme volný den) a půjdu za profesorkou z rána, kterou jsem právěže zmeškala, aby mi shrnula co probírali, protože jsem něco zaslechla o tom, že si máme založit vlastní blog, ale posílat to jí přednostně. Nevím. Na to se zeptám.
Jinak mě strašně těší, jak jsou všichni nápomocní, je to nádherné.
Když jsme šli domů, tak pršelo, jak jinak, a viděli jsme na střeše auta sedět úplně obrovského racka (už vím jak se jmenují, myslela jsem, že to je albatros nebo něco takového, ale ne, je to racek). Běžný jev asi. Doma jsem si konečně udělala pořádné jídlo a teď sedím tady a píšu.