Second day

Cesta od bytu do Tesca

Dnešek začal tím, že jsem v kuchyni našla na stole takovou tu žlutou
značku "Caution, wet floor" a kolem hromadu chipsů. Hned na to dovnitř vešla Kerry ještě v džínách a s rozmazanou tužkou na očích. Byla v noci na tahu a vrátila se domů v 6 ráno. Začínáme dobře.
V podstatě celé dopoledne jsem jen nastavovala SIM kartu, konečně mám britské číslo a můžu být na internetu i jinde než doma. Nejhorší na tom žít dospělý život je fakt, že pokud si nekoupíte něco k obědu tak prostě nejíte, protože nemáte jídlo. A v mém případě ani v čem to jídlo uvařit. Hlad mě vyhnal k tomu, abych vyrazila na další výlet do Tesca (no..výlet. Je to 2,5 minuty pěšky). Tentokrát byl trochu nákladnější. Koupila jsem si dřevěnou lžíci na vaření a otvírák na konzervy (pro který jsem se musela vrátit, když jsem dala do košíku třetí konzervu (fazole, fazole v kečupu, kukuřice). Do toho další základní potraviny typu olivový olej, rýže apod. Zabloudila jsem ze zvědavosti do regálu s pivy a došla jsem k závěru, že nejlevnější pivo tam je náš Budvar a Plzeň. Tak jsem si ze srandy jedno koupila. Asi poprvé od té doby, co jsem plnoletá se mě ptali na ID - Britové mají takové fajn pravidlo, že pokud vypadáte na míň než 25 let, tak mají povinnost vás zkontrolovat.

Czech imported lager

Pivo "Vratislav" vidím poprvé.

Poté, co jsem domů odhodila nákup, jsem si zakousla musli tyčinku a vyrazila na průzkum do centra. Překvapivě dneska bylo strašně nádherné počasí. Asi 20 stupňů a sluníčko. Ale foukal vítr neskutečně, chvilkama mi málem odletěla kabelka. Prošla jsem si nákupní centrum a neustále jsem hledala nějaké místo, kam bych si mohla skočit na rychlý oběd. Bohužel centrum zklamalo a skončila jsem v McDonaldu. Poté jsem šla do Poundshopu, kde ve výloze slibovali, že mají vše za jednu libru (neměli) a tam byly jen vánoční výzdoby. Tak jsem raději přešla silnici a šla opět do Poundstretcheru pro pánvičku a hrnec. Vzala jsem i jeden tlustý sešit s takovými oddělovači na předměty, Heinz polévku v konzervě a cookies (oba za 49p, no nekupte to.).
Prošla jsem se opět zpátky domů, kde jsme pak strávili asi 3 hodiny v jídelně tím, že jsme si povídali se spolubydlícími. Zrovna jsem říkala, že je to pro mě takové nezvyklé, že tak moc socializování jsem dobré tři měsíce nezažila. Vyrušila nás pak Alex (Italka), z bytu nad námi, jestli si může půjčit fén s tím, že jsme tak nějak i navázali i na to, že bych se potřebovala mrknout do Sainsbury's na věci, které jsem stále postrádala (nůž, sůl, prkénko, plastové krabičky na jídlo), tak mi nabídla, že tam se spolubydlícími za hodinu půjde ještě jednou, jestli nechci s nimi. Před sedmou jsme se tedy vydali do Sainsbury's, které mě překvapilo svojí velikostí oproti Tescu, které tu je docela malé.
Stručně řečeno, nůž mám (asi za 70p), sůl i krabičku také, ale prkénko asi nikde pod 5 liber neprodávají, ale krájet se dá i na talíři. Přihodila jsem i jogurt, paštiku a vajíčka (typické) a u kasy se mě opět ptali na ID a to kvůli tomu noži. Haha. Nazpátek jsme potkali zajíce.
Teď už jsme tu skoro všichni, v úterý přijede poslední člen bytu 1A, popíjím tu své pivo (jak české) a zoufám nad tím, že stále nemám nějak moc uspořádaný pokoj. Naštěstí na zítřek a úterý nemám žádné plány a nakoupit půjdu snad nejdřív až ve čtvrtek, tak si dám dva dny off a budu doma, pokud mě teda někdo nevytáhne ven.

Mimochodem, koupelnu stále nikdo ještě nepřišel opravit, zítra ráno tam na ně vlítneme. Jak jsem definovala naši sprchu já - voda teče, ale tím způsobem, že po vás steče a nic neumyje.

Prostě vajíčka.

Sainsbury's

xx