Už se mi to blíží. Za 9 dní letím. Za 9 dní to všechno začíná. A musím říct, že tolik různých emocí a fází jsem nezažila ani během učení na maturitu.
Ze začátku to bylo všechno růžovoučký a pohádkový, pak najednou po několika rozhodování příjde pocit alá "shit's getting real" a začíná ta dlouhá cesta zahrnující obíhání úřadů, plánování a trávení hodin u různých informací ohledně všeho vlastně.
Asi před měsícem jsem se dostala do fáze pochybování "Opravdu to chci? Stojí mi to za všechny ty nervy? Kdybych tady zůstala, bylo by to všechno milionkrát jednodušší, přece jenom na to ČVUT jsem se dostala. Ale už je pozdě, mám už závaznou smlouvu na ubytování." Pak najednou přišli takové ty povzbuzující myšlenky "Bude to stát za to, to zvládnu. Všechno tohle se mi pak vrátí. Bylo by to sice lehčí, ale to neznamená, že lepší.". Samozřejmě, že mě napadaly i myšlenky, že to teď nemůžu vzdát, ví o tom už moc lidí a bylo by to trapné najednou říct, že jsem to vzdala.
Aktuálně prožívám asi tu poslední fázi před odletem - zlomené srdce. Věděla jsem od začátku, že tady toho hodně nechám, ale na bolest nejde připravit. Bylo mi líto, když jsem končila poslední směnu ve své práci, byla to první brigáda, kde se mi ve výsledku ani nechtělo končit. Nechtěla jsem se loučit s přáteli, které jsem tam potkala. A takhle jsem poznala, že začíná to období loučení. Na následující týden mám naplněné dny jen setkáními s přáteli a rodinou, se kterými se budu postupně loučit, ale nejhorší to bude toho 22. ráno na letišti.
Nechci se loučit, na druhou stranu vím, že tenhle krok podstupuji hlavně kvůli sobě. Po tomhle okamžiku jsem toužila roky, od té doby co jsem po třech a půl letech opustila Velkou Británii v roce 2006. Tehdy jsem si to asi plně neuvědomovala, co to znamená být v Česku déle jak měsíc a půl, ale po čase jsem zjistila, že srdcem prostě vždycky budu na těchto ostrovech.
Tenhle článek je pro mě teď trochu způsob, abych se s těmito všemi smíšenými pocity sama vyrovnala a 'vyhecovala' se k tomu, to zvládnout. Vím, že následující zhruba tři měsíce budou těžké, zvlášť ten první týden, dva. Ale zvládli to ti přede mnou, zvládnu to i já. Musím.
Mimochodem, takový update jak to vypadá s mojí přípravou. Mám všechny kufry (příruční a dva 'loďáky' na odbavení + kabelka a do ruky polštář, fakt ženská.), základní životní potřeby typu instantní polévky, čaje, kafe a milión drobností do zásoby, abych nemusela hned všechno kupovat na místě (makeup na další tři roky - jk, jen na půl roku -, šampóny,..). Připravený vedle kufru už mám i svůj KeepCup, nahřívací láhev a deku na dlouhé zimní večery a ironicky třeba adaptéry na britskou zásuvku stále ještě nemám.
Mimo jiné trávím 39 stupňová vedra zoufalým hledáním zimní bundy a bot v letních výprodejích.
xx
No comments:
Post a Comment