Tomorrow

Zítra touhle dobou už budu pomalu přistávat na letišti v Edinburghu. Furt mi to nějak neleze do hlavy, že se tohle opravdu děje, ale poslední dny nad tím už nijak moc nepřemýšlím, jinak si zítra fakt sednu na podlahu před pasovkou a řeknu, že nikam neletím, protože čím víc bych nad tím přemýšlela, tím víc bych se nervovala (overthinking is bad).
Tenhle týden byl náročný, tak jak jsem předpokládala. Každé loučení mi trhalo srdce, ale musím se s tím smířit. Už mám víceméně zabaleno. Né, že bych to balila já, to ne. Snažila jsem se, ale když jsem naplnila všechny kufry, rozhlédla se kolem a zjistila, že mi ještě půlka věcí chybí, tak jsem to vzdala. V tu chvíli se mi osvědčila maminka, ta zvládne vždycky všechno. Teď to ještě musíme nějak vyvážit, aby každý kufr měl těch 23kg. Zbytek si asi obleču a nacpu do kabelky, to se neváží..
Před chvílí jsem se už odbavila na mobilu (mám palubní vstupenku jako QR kód) a furt si musím měnit místo, protože si vedle mě neustále někdo sedá. Ne. Já chci minimálně sedačku vedle sebe volnou. Aspoň to mi dopřejte.

Už jsem si našla dvě z pěti spolubydlících, jedna Irka, druhá Polka, která je zároveň i spolužačka a obě vypadají v pohodě, tak snad to tak i bude. Každopádně hned se těším o trošku víc, že tam budou i ostatní v úplně stejné situaci jako já.

Výběr ze snapů na My Story za poslední dobu.















xx