Pro upřesnění - studuji univerzitní program University of Stirling, který se první dva roky vyučuje na Forth Valley College na stirlingském kampusu (college je v Británii něco jako vyšší odborná škola, učí se tam kuchaři ale i podnikatelé například) a poslední dva roky na univerzitním kampusu. Jinak tedy máme dvě školní ID a přístup do obou škol. Právě proto jsme umístěni na koleji ve městě a ne u univerzity, máme to na půl cesty.
Věděla jsem z fotografií jak ta škola z venku vypadá, ale stejně mě to překvapilo. Trošku jsem se bála kolik tam bude lidí, prostě takové ty normální obavy, když jdete poprvé do školy. Naštěstí jsme šli všichni 4, takže mnohem lepší než kdybych šla sama třeba. Jakmile jsme vešli točícími dveřmi (!) hned jsme viděli recepci (to není jako nějaká vrátnice v karlovce doma) a vůbec to vypadalo nádherně vevnitř. Nějaká profesorka viděla, že jsme takoví vykulení a hned se zeptala kam potřebujeme jít a rychle nás nasměrovala. Fotografie ještě doplním příští týden až tam normálně budeme, ale to nejde ani skoro popsat jak strašně moc krásné to tam je. Všechno prosklené, sytě zelený trávník venku, hned vedle řeky (nádherný výhled ze studovny), ve které jsou prý občas tuleni a delfini (!!!) a všechno strašně hi-tech. I ta kantýna byla pěkná.
Dorazili jsme do třídy, kde už byla asi většina spolužáků a sedli jsme si kolem stolu. Po chvíli přišla profesorka, představila se jako Fi (vážně, je to i v rozvrhu) a první věc, kterou řekla bylo, že ano, je bosa, kdyby jsme se někdo chtěl zeptat. A opravdu. Byla bosa. Žádné ponožky a takhle chodí prý normálně. Ještě přišla jedna profesorka a taky byla strašně v pohodě. Líbí se mi, jak se tady všichni oslovujeme křestním jménem i profesory. Trošku jsme se s Kasiou bály jak nám zkomolí příjmení a bály jsme se oprávněně, ale tak to se dalo čekat. Dělaly jsme papírovaní a byli jsme rozděleni do dvou skupin, naneštěstí jsem z našeho bytu ta lichá a všichni jsou spolu, jen já jsem v té první skupině. Dostali jsme rozvrhy a jsem ráda, že mám pondělí a středu volnou, můžu si snad v pohodě najít práci. A můžu ve středu do toho Glasgow. Jinak mám každý den od 9 do zhruba 4, ale jen třeba tři vyučovací hodiny, které podle těch názvů zní hodně atraktivně.
Poté jsme měli prohlídku budovy, aby jsme věděli kde co je a akorát jsem se ještě více přesvědčila, že to tady bude ve výsledku strašně fajn. Mají tady i oddělení když mají studenti problémy s učením, s pochopením látky a vůbec když se něco stane. Vyplňuji si tedy papír, aby o mě věděli už jen z důvodu, že angličtina není můj první jazyk a je prostě možné, že eventuelně něčemu rozumět nebudu. Jako další důvod uvádím panické záchvaty a úzkostné stavy, o kterých se v Čechách třeba vůbec nemluví, ale tady "na Západě" je to hodně známé a nemyslí si o vás, že jste mentálně labilní.
Asi po dvou hodinách nás pustili (mimochodem i ty záchody tady mají hi-tech. Na koleji nám záchod skoro nesplachuje, ale ve škole se splachuje sám) a hladoví jsme pádili domů. Ohřála jsem si oběd ze včerejška a padla do postele jak jsem byla unavená. A vůbec jsem dneska byla taková zpomalená (proto nepiju!). Ničeho víc jsem dneska vlastně ani nedocílila. Válím se, skypuji a jím.
Každopádně už víme jak fungují pračky tady. Máme prádelnu hned před vchodem, ale musíme si za dvě libry koupit kartičku, kterou si pak nabijeme kreditem a ten využijeme na pračky a sušičky.
Zítra máme v 10 hodin ráno zápis na univerzitě, tak si ještě musím zjistit autobus, protože 45 minut pěšky už je docela dost.
 |
| Cesta do školy |
 |
| Deště kolik chcete. |
 |
| První průkazová fotka, která vypadá i celkem k světu, myslím. |
No comments:
Post a Comment