Poté, co jsem si konečně našla čas si přečíst blogy mých kamarádek, které jsou ve stejné pozici a tou je studim v zahraničí, došlo mi, že jsem se vlastně moc nerozepsala o college konkrétně, tzn. jak to tam funguje a jaké mám předměty a co obsahují.
Naše škola (rozuměj college, ne univerzita) není ani malá ani extrémně velká, každopádně ta jedna budova, kterou navštěvuji, je vlastně jen jeden kampus ze čtyř, které spadají pod název Forth Valley College. Další je v Raploch Community Centre, které míjíme po cestě do školy (tam se myslím vyučují věci kolem kosmetiky, kadeřnictví apod., protože jinak to tam i funguje jako salon krásy. Mají mimochodem i hodně příjemné ceny, co jsem koukala. Jinak se tam nachází i školka), v Alloa a v 22km vzdáleném Falkirku.
Náš kampus byl postaven v roce 2012, takže poměrně nová budova.
Řeka Forth je vyloženě hned ze rohem. Doslova. Ze dvou částí školy je vzdálená 10 metrů.
Vtipná věc ohledně požární ochrany je, že v případě požáru nesmíme použít hlavní schodiště a to protože je celé dřevěné. Logika.
Polovina všech počítačů ve škole je Mac nebo Macbook (stolní počítač nebo notebook).
Všude na chodbách jsou vystavěné díla studentů umění a designu, takže máme takovou vlastní galerii. Každý týden tam je něco nového, něco nedává vůbec smysl a občas pochybuji, že je to umění, něco je dost kreativní a chytré.
Kus školy je věnován stavařům a svářečům, takže v té části školy (ve které trávím dvě třetiny týdne) je často zima (protože pracují s otevřenými dveřmi ven) a hluk.
V kantýně nám hrají celý den BBC Radio 1, takže při obědu buď posloucháme talk show, Bring Me the Horizon a nebo Hotline Bling.
Kantýnu provozují často studenti, kteří studují nějaký takový obor. A dělají tam nejlepší hranolky v okolí, se mi zdá. A káva z automatu je famózní. Za libru.
Všude je spousta míst na sezení a spousta skla, takže denní světlo všude, pokud zrovna nějaké denní světlo existuje.
Toalety jsou automatické. Opravdu. Splachování je na pohybové čidlo, stačí přiblížit dlaň k čidlu na zdi. To samé s mytím rukou a sušením, ale to už je běžné i v Česku.
Pondělí
V pondělí začínáme až v 9:15 místo normálních 9:00. Nevím proč vlastně. Jsme v počítačové učebně v prvním patře a máme
Writing for the media. Hodinu začíná lektorka Fi (zkracené Fiona; chodí všude bosa a je narozená ve stejný den jako já) tím, že se nás ptá, co nás inspirovalo tento týden (ano, ptá se nás každý týden), otázka, která se zdá jednoduchá, ale je zapeklitá. Dále rozebíráme látku trochu dopodrobna, což vlastně znamená, že si řekneme co právě budeme dělat.
Během těchto hodin se učíme různé formáty psaní. Už jsme psali blog, teď píšeme televizní a rádiový scénář.
V 10:50 nás většinou pustí na přestávku a vracíme se v 11:15 na další hodinu s ní, tentokrát
Media: Features and Trends. Tento předmět víceméně pokrývá jak se média mění, jaké jsou trendy v nich, jaké funkce mají média, kdo je vlastní apod. První esej, kterou jsme psali byla, že jsem si měli vybrat jednu zemi a nějaký médiový obor (televize, rozhlas, tisk,..) a psát o tom historii tohoto formátu v té zemi, jak média plní svoji funkci, co je pro tu zemi specifické apod. Překvapení, psala jsem o tisku v ČR. Druhou esej, kterou teď píši je o tom porovnat stejný obor, ale ve dvou různých zemí. Takže ČR vs. Británie. Tuto hodinu máme +/- do 13 hodin (většinou nás všichni pouštějí dříve) a my utíkáme na oběd, protože jsme všichni vyhladovělí.
Konečně jsem se naučila si denně připravovat oběd do školy, což většinou bývá sendvič s něčím, často listový špenát a něco dalšího, protože mít denně hranolky by mě asi zruinovalo a zničilo zdraví.
Ve 14 hodin se odebíráme do stejné učebny a tentokrát máme
Creative Industries: Introduction, v překladu Úvod do uměleckého průmyslu, s lektorem Kylem. Na tohohle lektora jsme měli takové smíšené pocity a stále máme, protože to vypadá, že sám moc neví co se děje, ale zvykáme si. Smysl tohoto předmětu také moc nepochycuji, ale prý je to povinný předmět stanovený normami pro tento obor. Vlastně nám má dát přehled o všech sektorech uměleckého průmyslu, takže televize, rádio, tisk, reklama, počítačové hry, hudba, film, video a nějaké další ještě. Zakládá se celý na výzkumu, takže nekonečné hodiny nad počítačem..
V 16 hodin většinou končíme a jdeme domů. V tuhle dobu už teď bývá hodně šero (rozuměj tma) každopádně, takže nám příjde, že odcházíme ze školy v osm.
Úterý
Úterý trávíme celý den v jedné a té samé učebně a to Digital Media Studio/TV studio. Začínáme s předmětem
Video Production: Planning and Introduction. Celý tenhle předmět v tomhle semestru se zakládá na tom, že natočíme pěti- až desetiminutový dokument na nějaké téma v produkčních skupinách. Já se svojí skupinou teď natáčíme dokument na téma jak psychické nemoci ovlivňují naši identitu, sebevědomí apod. Vlastně ani nevíme jak se to bude jmenovat. Tenhle předmět jsme začínali tím, že jsme se učili s kamerou, pak jsme dávali dohromady scénáře a teď natáčíme. Základem našeho dokumentu jsou rozhovory, takže už jsme zpovídali pár lidí na univerzitě a teď bysme měli stříhat už. Každopádně deadline je před Vánocemi a máme tedy co dělat, abychom to stihli. Aktuálně během tohoto předmětu teď stříháme, upravujeme; natáčeli jsme během volného dne. A pokud během hodiny nestříháme, tak jen tak brouzdáme na internetu. Kdy vás to zajímalo.
Po obědě (který máme jako jediný den v pravé poledne) máme
IT and Desktop Publishing. Tenhle předmět začínal tím, že jsme vizuelně upravovali třeba inzeráty a životopisy ve Wordu do přijatelné podoby. Poslední měsíc jsme si hráli s InDesignem, což je publikační program, který se využívá v profesionálních nakladatelství. Teď máme zadaný projekt, který je tedy spojený i s dalším předmětem, kdy máme buď napsat článek nebo najít nějaký na internetu, upravit ho v tomhle programu a ke všemu nafotit fotografie. Vlastní. Píšu článek na téma studentský průvodce Prahou/jak se pohybovat v Praze jako místní, takže shrnuji tipy na kavárny a "tajná" místa apod. a během Vánoc vyfotím pár fotek.
Poslední hodinu (doslova, od tří do čtyř) máme
Photography: An Introduction, Úvod do fotografie. To je takový rozporuplný předmět, za začátku jsme jenom fotili různé věci na daná téma, například kontrasty, pak jsme se učili se zrcadlovkou, najednou jsme museli dávat všechno na náš nějaký blog a pak jsme měli workshop modrotisku, kde jsme si vyvolali vlastní fotografii. Každopádně se tohle má měnit, protože naše lektorka teď odešla na mateřskou dovolenou, tak jsem zvědavá co bude následovat.
Pátek
Po dvou dnech volna jdeme do školy a to trošku později, protože náš lektor na
Radio Production stejně vždycky příjde pozdě. Lektor Gav (zkrácenina jména Gavin) je důvod proč se těším na pátek. Nebojí se mluvit o ničem, tu a tam mu ulétne sprosté slovo a prostě se smějeme od začátku do konce. Za uběhlé tři měsíce jsme už mixovali hudbu, nahrávali zvuky k němému videu a teď pracujeme na našich vlastních rádiových programech. Každý na svém. Což zní strašidelně už jen z důvodu, že nesnáším svůj hlas přes mikrofon a svůj přízvuk. Co se zkoušek týče, tak máme každý týden poslouchat nějaký rádiový program a zanalyzovat ho. Tenhle předmět splývá s dalším předmětem a to
Interviewing skills, kde se učíme dělat rozhovory, takže se zpovídáme navzájem u mikrofonů. Také jsme se učili dělat telefonní rozhovory. Mimochodem, víte že telefonní rozhovory vlastně vznikají tak, že se nahrává hlas jen toho, kdo je zpovídán a poté se ve studiu nahrají ty otázky? Mně to samozřejmě hned nedošlo, tak jsem začala panikařit, že nevím, na co jsem se ptala. Jinak hodnoceni budeme na základě osmiminutového rozhovoru, který pak použijeme do toho rádiového programu.
Po obědě máme poslední předmět týden a to
Correcting Creative Text, což je vlastně korektura textu. Očekávala jsem, že se naučím pořádně taje anglické gramatiky, ale spíš si příjdu jakoby nás Kyle hodil do vody a čekal až se naučíme plavat. Nevím, na začátku mi přišlo, že si ani neuvědomoval, že má ve třídě pár cizinců. Vždycky se mi ale nějak povede projít, takže asi mám dobrý základ z Čech. Co se zkoušek týče, tak jsme opravovali spelling, gramatiku i syntax, naštěstí jako cizinka mohu používat slovník, takže jsem zachráněna.
Na rozvrhu máme, že končíme až ve 4, ale to se zatím nestalo ani jednou. Doma jsem kolem půl 4 a stejně je už tma...
Možná se ptáte jak jsme vlastně hodnoceni. Pravda je taková, že zkouškové období jako takové nemáme vůbec. Díky Bohu. Podle toho, jestli splníme všechny práce, projekty a eseje v průběhu semestru a jestli dodržujeme nízkou absenci, projdeme. Pass / Fail. Prospěl / Neprospěl. Když nesplníte jednu esej, můžete se s celým oborem rozloučit a jet domů. Naštěstí máme na eseje a projekty dva pokusy. Ve většině případů teď všichni neprojdeme napoprvé než si zvykneme na celý ten systém, prý je to normální, je to tak pokaždé. Tudíž dostaneme hodnocení REM nebo-li "remediation". To slovo jsem nikdy předtím neznala, teď o něm mám noční můry. Znamená to vlastně doslova "předělat" + slovní komentář co přesně. Na druhý pokus by se to mělo povést. Zatím se mi daří, že když to na druhý pokus pošlu, tak lektoři to přijmou jako takový koncept a ještě mě navádí dál, co kde upravit, dokud to nemá nějakou finální podobu.
Doufám, že tenhle článek vám naskytl trošku bližší pohled na to, co že to vlastně studuji každý den a co bych se měla učit. Je to náročné, ale cítím, že tím, že většina hodnocených věcí je založena na praxi a nutnosti si vyhledat informace sama, se toho učím mnohem mnohem víc než kdybych se musela celé odpoledne "šprtat" definice z učebnice. Ať žije západní vzdělávací systém!
xx
