A journal from the land of grey skies and green grass.: Second month

Tenhle poslední měsíc utekl jako voda, musím říct. Nevím přesně, co za tím stojí, jestli to, že ve škole máme docela dost práce nebo že byly prázdniny,...

Zasvětím vás do toho, co se u mě aktuálně odehrává. Minulý týden jsme měli týdenní podzimní prázdiny, během kterých Emelie a Kate odletěly domů, takže jsme tu byli ve čtyřech. Kerry přinesla od kluků z bytu nad námi Xbox a televizi s kamaráda Netflix účtem, takže asi chápete, že jsem opravdu nedělala vůbec nic produktivního. Alespoň se mohu vytahovat, že už hraju Guitar Hero na střední obtížnosti.

Byli jsme s Andrewem se konečně podívat na Wallace Monument (na fotkách jste ho mohli vidět jako věžičku, která dominuje celému panoramatu Stirlingu a okolí), což je vlastně pomník / věž, kterou postavili v roce 1869 na poctu skotského národního hrdiny z 13. století Sira Williama Wallace. Prošli jsme se asi půl hodiny od bytu do Causewayhead (vedlejší čtvrť) a na úpatí kopce Abbey Craig, na kterém věž stojí, stál zájezdový autobus s českou SPZ. Tady to místo je to poslední místo, kde bych čekala, že budou čeští turisté, ale budiž. Zaplatili jsme vstupné a udělali jsme si výšlap do kopce a následně 246 točitých schodů, které jsme přerušili pravidelnými zastávkami v různých komnatách po cestě. Konečně jsme vylezli na samý vrchol a odtamtud byl neskutečný výhled do okolí. Ještě zmíním, že jsme měli velké štěstí na počasí.

Ve škole už jsme se posunuli docela daleko, tenhle týden jsme si rozdělili témata na dokumenty, takže já jsem ve skupině po čtyřech a v průběhu následujícího měsíce budeme natáčet dokument na téma sebevědomí a předpoklady ideálů krásy, něco na tento způsob. Před prázdninami jsme psali dvě eseje, 800 slov o tisku v ČR (mohli jsme si vybrat) a 300 slov o uměleckém průmyslu v Británii. Co vám budu povídat, takhle zoufalá jako u té druhé eseje jsem snad nikdy nebyla a to, že jsme měli k dispozici internet a Google překladač mi nijak nepomohlo. Výsledky se dozvíme po víkendu, tak snad to bude v pořádku.

Postupně na sobě sleduji různé fáze pobláznění nějakou potravinou. Ze začátku to byly octové brambůrky každý den, poté Nutella rovnou ze sklenice, dále Irn Bru každý den, že mě začaly bolet zuby a teď jsem objevila, že skotská firma, která vyrábí Irn Bru (Barr), vyrábí také cream soda, kterou jsem dříve znala jen od americké značky A&W. Popíšu to asi jen tak, že to chutná jak vanilka a je to výborné.

Co se dospělých záležitostí týče, mám konečně vlastní britský účet a ta karta není bezkontaktní, jak jsem si už navykla. S tím se váže další postřeh. Bezkontaktní karty a platby jsou tady docela sci-fi. Jestli jsem si myslela, že my v ČR v ničem nevynikáme, tak v tomhle opravdu držíme prvenství -bezkontaktně můžeme platit skoro všude. Bezkontaktně jsem tady zatím platila jen v Aldi, Poundlandu, Boots, McDonald's, myslím že Superdrug a Icelandu, ale musím říct, že by se mi to spíš strašně hodilo v Tescu.

Práce je u mě stále negativní, i když dneska jsem byla na školení, že aspoň budu občas v klubech nabízet panáky a Jäger bomby a od toho, kolik toho prodáte se odvíjí, kolik vám tu noc zaplatí. Není to nic exkluzivní, ale už beru skoro všechno. Ve středu mám další pohovor do restaurace v Alloa, odepsali mi hned druhý den, takže to vypadá pěkně. Jinak jsem svěřila Andrewovi do rukou můj životopis, aby mi ho zkontroloval a případně upravil. No... Upravil tam toho docela dost, takže to je možná důvod proč mi najednou odepsali. On tam prý dal životopis před dvěmi týdny a jemu neodepsali a mě odepsali hned druhý den, takže se cítím hodně dobře teď.

Příští sobotu je Halloween a my tady budeme mít v pátek večírek spolu s holkama z bytu 1B přes chodbu. Už jsem si nacvičila líčení, nakreslím si poloviční lebku na obličej, vypadá to docela pěkně, navíc to nic dalšího už nevyžaduje.

S blížící se zimou je tady víc a víc tma, nevýhody toho být takhle moc na severu..

A nechápu, jak jsem na střední dokázala vstávat do školy pět dní za sebou. Tady nezvládám ani dva dny po sobě.