Saturday 26 July 2014

I shouldn't be ashamed of being a woman

K tomuhle článku s lehce feministickým nádechem mě inspiroval zážitek kamarádky, které se stal teď ve čtvrtek. V kostce se stalo to, že stála na letišti, v práci, a šla kolem skupinka opilých Rusů a jeden si myslel, že bude strašná bžunda, když ji obejme a začne ošahávat. Jen tak. Zaměstnankyni letiště. Pro představu měla normální bílou košili a sukni, prostě normální dress code.
O několik měsíců dřív jsem stála s kamarádkou na příletech na letišti ve veřejným prostoru, akorát po směně, taky - sukně, košile, punčocháče. Šel kolem nějaký místní zevlák/bezdomovec s chlastem koupenym z trafiky a jen slyšim jak oplzle říká "Hm, pěkná prdelka" a v podstatě mě svlíkal pohledem. Šel si zalézt na záchody a nechci vědět co tam možná dělal, každopádně udělalo se mi vyloženě zle.
Těmahle dvěma příběhy chci poukázat na fakt, že v 21. stoletím bychom neměly mít strach vést jakýkoliv život "tam venku" jen protože jsme se narodily jako ženy. Nevím jestli se teď vyjadřuju přesně, každopádně mě k tomu přivedl i poznatek kamaráda, kterej "osvobodil" jednu holčinu od party chlapů, kteří ji obtěžovali a pak řekl "Holky, nechoďte nikdy nikde samy". Chápu, že by to bylo asi to nejbezpečnější, říká nám to každý, ale kde je nějaký osamostatnění se? To abychom měly za zády furt jen bodyguardy, někdy prostě někam jít samy musíme (v podstatě vždycky). A proč bychom se měly přizpůsobovat my? My přeci nejsme tím problémem. Nebudu tu zasahovat do tajů psychologie, ale někdo by měl udělat něco jako prevenci přepadávání žen, jestli to visí ve výchově v dětství, nevím. Neměla bych mít strach ze své existence jen protože jsem to "slabší", "jemnější" pohlaví.
Tímto navazuju na téma nošení sukní, kraťasů, šatů a s tím spojené pohledy na ulici  a troubení aut. Jistě, každá máme ráda trochu pozornosti, ale čeho je moc, toho je příliš. Proč mám být terčem nějaký nechtěné pozornosti nadržených jedinců jen protože se oblékám žensky? Nemluvím o šatech, sukních a lá delší tričko nebo širší pásek, to už je jiná skupina žen, ale normální lichotivá délka. Nejhorší je, že na nás troubí na ulici i když jsme celé oblečené, dlouhé kalhoty, svetr. Ok, díky, asi mi to sluší, ale proč.musíte.troubit. Jestli to je nějaký neverbální kompliment, tak troubení považuju za urážlivé docela.
Jaký by byl svět kdybychom si prohodili role? Nejsem si vědoma toho, že bychom my, ženy, takhle moc projevovaly jakýsi sexuální zájem (?) veřejně. Jednou jsem narazila na jedno francouzské video, je o tom, jaké to je pro ženu ve světě, který je řízený muži a upřímně, nic lepšího na toto téma jsem nikdy neviděla


Anička z blogu Crimewave, který už dlouho sleduji na stejný téma napsala před měsíce podobný článek a nemůžu nic jen mlčet a souhlasně přikyvovat. - http://www.annacrimewave.com/2013/07/was-she-asking-nice.html

Nevím jestli jsem se vyjádřila správně, prostě už mám plné zuby toho věčného sexismu, intolerance, diskriminace a všeho podobného. 

Stay beautiful, stay safe xx

No comments:

Post a Comment