A Day in Edinburgh

Zhruba dva týdny zpátky jsem neměla nic na práci a rozhodla jsem se jet sama do Edinburghu. Pořádně si to tam prolézt, prohlédnout, zajít si do muzea; zkráceně, vzít se na rande. Zároveň jsem se rozhodla vzít si s sebou kameru a pohrát si s ní. A tady je výsledek:

New academic year + Wales

Opět se hlásím po delší odmlce. Konečně jsme pořádně začali nový školní rok, tzn. milióny deadlinů, plánování filmování dokumentů, psaní scénářů apod. Hezky se nám to zase nahromadilo. Mezi tím vším jsem se ještě zúčastnila přednášky na univerzitě, kde mluvil jeden žurnalista z BBC, tak jsem konečně taky zažila pořádný vysokoškolský pocit. 

Minulý týden jsme měli podzimní prázdniny a s Kerry jsme se rozhodly, že poletíme za její tetou a prarodičemi do jižního Walesu. Tak jsme letěly. 

Její teta a strejda bydlí na venkově v takové malé vesničce Bedlinog, asi hodinku od Cardiffu, mezi kopci/na kopci. Hned nad vesnicí pobíhají volně ovečky, krávy a koně, bez ohrady, kolem silnice, občas si stoupnou na silnici a musí se čekat než si uráčí odkráčet,...

 Mají dohromady čtyři psy, dvě fretky, jestřába, několik slepic a kachen a dvě rybičky. No bylo to boží. Strašně nás rozmazlovali, jezdili s námi na výlety a pořád jsme jedli někde v restauracích, až nám to přišlo hloupé. Každopádně jsme se podívaly k moři do městečka Tenby, hned poté jsme jeli do nějakého zoo parku kousek dál. Měli tam tygry, lamy, velbloudy, ovce,... Jo a krmily jsme takové malé klokánky, kteří byli naprosto rozkošní. Byli jsme se podívat, další den, do nějakého outletového centra mezi kopci a zjistily jsme, že nikdo ve Walesu není nijak přitažlivý...

Další den jsme se s Kerry vydaly vlakem do Cardiffu. Nemyslely jsme se, že skotské vlaky jsou nějak boží, ale v porovnání s těmito vlaky jsou naprosto luxusní. ...taková sedmá jakost... V Cardiffu jsme si prošly centrum a jejich obrovské obchodní centrum, které chci mít tady ve Stirlingu. Tam jsme si také zašly na jídlo do T.G.I Fridays (pokračovaly jsme v rozmazlování). 

Každý den jsme vstávaly docela brzo a vůbec jsme byly strašně unavené, tak jsme poslední den byly rády, že nás nikdo netahá z postele a mohly jsme spát do poledne. Další den jsme ráno letěly nazpátek do Glasgow a řeknu jedno, už v životě s ní nikam neletím. Na obou letech byla nesnesitelná, bojí se totiž létání, takže mi málem rozdrtila koleno, ale jinak to byla sranda jí pozorovat. Amatér...

Mimo toto všechno dorazil pořádný podzim. Všechno je krásně barevné a oproti loňskému podzimu zatím ani nebyly žádné bouřky, tak (zaťukávám) doufám, že to tak zůstane. Silný vítr mi tak nějak nechyběl vůbec.

Výhled z domu spolužaček

Obří kráva nám stála v cestě ve Walesu

Jestřáb Shannon

Městečko Tenby

Ovce úúúúúúplně všude

Klokánci

Surikaty

Kolotoč v centru Cardiffu

Duha z okna obýváku

Podzim je tu :)

xx

Second year

A je to tady zase. Září. Tentokrát ale úplně jiné než vloni. Vloni to byly samé slzy, nervy, nejistota apod. Co vám budu povídat, hodně věcí je jinak, ale jsem ráda, že jsem tam kde jsem. 

Jedna masivní změna je ta, že jsme v novém bytě s Kerry a Kieranem. Jsme hned v centru města, což je to nejlepší místo pro studentský byt, mám pocit; všechno je blízko, jsme v centru dění, když potřebujeme něco dokoupit, jen seběhneme po schodech dolů a jsme tam. ...po schodech dolů... Bydlíme ve čtvrtém patře a přísahám, že jsem v životě jsem nešla po tolika schodech, ale postupem času je to míň a míň namáhavý. Další super věc na tom, že bydlíme v posledním patře je ta, že nás nikdo neruší ze sousedů, nikdo nám nekouká do oken (kromě racků a holubů), zato my neustále zíráme do bytu přes ulici, kde mají tři koťata. Navíc máme takový balkón ne-balkón, tím myslím, že k němu vlastně nejsou žádné dveře, ale dá se tam vylézt přes okno. Jinak byt jako takový už máme docela zabydlený, troufám si říct. Samozřejmě ještě máme takové nedodělky typu, že potřebujeme botník na všechny (moje) boty, Kieran přinese televizi do obýváku a já chci pár kytek ještě. 

Další kapitolou je úklid. Dáváme si za cíl, že každý víkend budeme uklízet a střídat se kdo bude dělat co. Minulý víkend byla řada na mně, abych uklidila koupelnu (poprvé v životě) a už nikdy to nechci dělat. Ve výsledku si myslím, že se nám docela daří zachovávat byt relativně uklizený. Jo a... Kerry si pořídila syrského křečka, kterého jsme pojmenovali Ripley.

Co se všeho ostatního týče, tak ve škole začínáme hezky zostra, různé analýzy textů apod. Na druhou stranu máme nový předmět a to web design, kde se učíme programování, což je docela dost zajímavý předmět. 

O dvě ulice dál nám otevřeli novou posilovnu s levným vstupným a není potřeba žádné členství, tak jsem tam začala chodit. Má tři patra a je obrovská; navíc v ceně jsou i různé posilovací hodiny a za dvě libry navíc i hodiny jógy. 

Ještě jeden poznatek na závěr, skotské KFC je strašné. Byli jsme tam jednou o pauze na oběd a nemají skoro žádný výběr jako je v ČR, žádné bezedné kelímky a i to kuře chutnalo tak nějak zvláštně. A i hranolky v McDonald's nejsou tak dobré jako v Praze.

Papučky s ovečkami

Poličky v kuchyni

Zarážka na dveře

Nejvíc prdlý držák na kartáčky

A na závěr taková video prohlídka bytu

xx

One year's gone

Příjde mi to jako včera, když jsem poprvé přistála v Edinburghu a byla takový uzlíček nervů. Pamatuji si jak jsem si každý den říkala, jak tady krucinál přežiju až do léta? Co do léta, v tu chvíli jsem aspoň chtěla ty Vánoce už, jen abych byla zpátky doma. Teď? Za chvíli nasedám do letadla směr Praha na dva měsíce. Mám za sebou první rok vysoké školy. Těžko se tomu věří, ale uteklo to strašně rychle. Ano měla jsem epizody, kdy mi přišlo, že už se to nemůže vléct ještě pomaleji, ale dokázala jsem to.
Nevím, kde začít s tím, co mi tento rok dal (i vzal).
Získala jsem kupu nových kamarádů, kteří se vzhledem k okolnostem života bez rodičů stali mojí britskou rodinou. Potvrdila jsem si, pro mě již známý fakt, že nemá cenu se zdržovat u toxických lidí, kteří mě akorát táhnou dolů a zhoršují mi náladu. I jiných lidí vím, co a kdy brát s rezervou.
Co se vzdělání týče, nabrala jsem spoustu nových znalostí a schopností, které jsem v srpnu neměla a o kterých jsem pochybovala, že je někdy budu mít (nahrála jsem si vlastní rádiovou show). Když už se bavíme o škole, dokončila jsem první ročník, splnila všechny předměty i záverečnou práci, tu mám dokonce na jedničku (známka A).
Co mi ten rok vzal je spousta peněz nejen za ubytování, ale i za moji finanční nevyspělost, kterou budu ještě nějaký ten čas splácet, ale víte co? Chybami se člověk učí. Také jsem ráda, že jsem se chytila v nějaké dlouhodobější brigádě a i když to má občas své mínusy, kolegové jsou skvělí a zákazníci většinou také.
Ze všeho nejvíc jsem si ale vědoma toho, jak jsem se osamostatnila a jak jsem poznala sebe sama. Zjistila jsem, že i když jsem roky byla taková, život o samotě mě přesvědčil o tom, že jsem více podobná své mamince, než jsem si kdy myslela. A že jsem posedlá pořádkem.

Teď si užiji dva a půl měsíce luxusu života doma s myčkou nádobí a domu bez plísně a na konci srpna jsem zpět tady. A s tím i život ve vlastním bytě s Kerry a Kieranem.


Mimochodem o víkendu jsem měla narozeniny a oslavili jsme to tím, že jsme s Emelie šly na brunch do kavárny/restaurace The Fat Cyclist. Rozhodla jsem se se rozmazlit a obě jsme si dali velkou britskou snídani. Říkám britskou a né skotskou, protože jsem si řekla, aby mi nedali black pudding. Bylo to to nejlepší jídlo co jsem měla za hodně dlouhou dobu. A také se to hodilo na kocovinu. K tomu všemu bylo venku nádherně, sluníčko, 20 stupňů.

Konečně nějaká ta zelená barva!

Kytky všude 

Králík!

Birthday girl a brunch - fazole, lívanec, klobása, toast, slanina, vajíčka, žampiony, rajčata

xx

Tour de Scotland

V minulém příspěvku jsem psala, že jsem tady měla na týden rodiče, to sice bylo před více jak měsícem, ale jak už jsem psala - mám teď dost věcí v životě, práce, škola apod. Zpátky k tématu.

Hned první den zrovna strašně pršelo a ubytovali se teprve až odpoledne, takže jsme šli jenom na večeři do Wetherspoons, kde jsme si dali hranolky a každý pintu Guinnessu. Druhý den jsme se ráno prošli po Stirlingu. Prošli jsme centrum, staré město, byli nahoře u hradu, šli jsme do muzea (to je radost když jsou tady galerie a muzea zadarmo), prošli obchody a zašli na oběd do McDonald's.

V neděli jsme konečně podnikli pořádný výlet. Na celý ten týden jsme měli zapůjčené auto (Fabii, protože jsme patrioti, hehe), takže jsme se vydali na severovýchod. Zajeli jsme k jezeru Lomond (Loch Lomond), kde jsme zašli do akvária. Největší zážitek jsme asi měli z rejnoků a úhořů. Jo a měla jsem v ruce hvězdici! Poté jsme se jeli více na sever do městečka Luss, kde jsme šli blíže k vodě, prošli jsme se to tam, házeli žabky o hladinu řeky, prostě den jako každý jiný. Už sice bylo odpoledne, ale náš plán byl zajet k pobřeží a do skotské vysočiny, udělali jsme se taký celodenní "road trip". Domů jsme dojeli až po setmění šíleně unavení, ale bylo to úžasné.

V pondělí jsme zajeli vlakem do Edinburghu jakožto do hlavního města. Jako první jsme zašli na hrad, kam jsme zaplatili vstupné a prošli si celý areál. Poté na nás přišel pořádný hlad, tak jsme zašli na oběd do takové hospůdky, která byla doporučená v průvodci. To jsme ještě nevěděli, že za tu pidi cenu také dostaneme pidi jídlo. A vlastně jsme ani nevěděli co jsme si to objednali. Dali jsme si opět pinty Guinnessu a všichni jsme byli docela překvapení co jsme to dostali. Já měla steakpie i když podle popisku to mohlo být něco jiného, ale tak aspoň jsem ho konečně ochutnala. Víceméně je to listové těsto plněné kousky hovězího masa v nějaké hnědé omáčce. Zbytek odpoledne jsme strávili procházením si starého města a procházkami po obchodech, klasika.

V úterý jsme opět vstávali brzo, správně, ani jeden den jsem se pořádně nevyspala; tentokrát jsme jeli do St Andrews a do Anstrutheru. Dopoledne jsme dojeli do St Andrews, zaparkovali někde v centru a procházeli se. Minule, když jsem tam byla, tak jsme byli akorát na pláži, protože nás tlačil čas, tentokrát jsem konečně viděla všechno. To městečko je strašně roztomilé a staré a přitom moderní, což se dá trošku očekávat, když je to zároveň studentské město. Navíc jsme tam byli během semestru, takže to hezky všude žilo. Překvapilo mě kolik velkých obchodů tam mají a jak je to zasazené do té architektury tam. Zašli jsme i na pláž, kde rackové žebrali o kousky sendviče, poté jsme si prošli staré ruiny katedrály a zase sedli do auta. Pokračovali jsme do Anstrutheru, kam jsme jeli na vyhlášené fish&chips. Tentokrát jsme si sedli v restauraci, přece jenom bylo úterý, takže tam byl klid. Opět jsme se prošli po pobřeží a po městečku a jeli jsme zpátky.

Středu, jakožto poslední celý den tady, jsme využili na to vyjít si k Wallace Monumentu a na univerzitní kampus. Konečně nám i vyšlo počasí, takže jsme ani nezmokli. Poté, co jsme po celém dopoledni na nohou došli zpátky do Stirlingu, jsem se rozloučili a rodiče ve čtvrtek brzy ráno odletěli zpátky do Prahy.

Edinburghské letiště

Staré stirlingské vězení 

Jak se usmívá!!

Divní úhoři.

Ta pacička. Ne, nebylo to plánované, asi jsme přibuzné.

Loch Lomond

Maminečka

Záliv

V Burger Kingu na nádraží v Edinburghu. "Prosíme nekrmte holuby"

St Andrews

Moře v Anstrutheru

xx